Únorové povídání

Únor nám zmizel, jak sníh, když na něj slunce zasvítí. Na jeho začátku jsme se vypravili do Národního technického muzea na výpravu za balónem a za starými letadly. Konečně jsme možná trochu pochopili, jak je možné, že můžeme létat a hodně jsme si vážili těch, kteří při objevování zahynuli. Pak už nás čekaly krásně zimní prodloužené jarní prázdniny. A komu se po nich zastesklo, mohl se těšit na hory se školou. Před tím nás ale čekala vrcholná událost plesové sezóny, aneb Bratrské plesání. Je až neuvěřitelné, jak se z těch malých roztomilých prvňáčků za pět let vyklubou mladí pánové a dámy. Také jsme se vypravili na koncert čelistů, kde jsme se učili nevážně a trochu i vážně vnímat hudbu, a také do divadla U Hasičů, tentokrát na pohádku Bajaja, ve které jednu z rolí hrál i veliký drak. Hory byly bezva, nejlepší byl rys a jelen a také hromada čerstvého sněhu, ze kterého se konečně dalo i stavět. Lyže i výlety jsou bezva, ale nejlepší jsou dobroty a blbnutí na pokojích. Na hory nás jelo deset. Sedm nás chodilo do školy, a to bylo také bezva. Připadali jsme si trochu jako jedna rodina. Obzvláště jsme si užívali zahrady a Stromovky, hodně jsme malovali a vytvářeli z vlny, trochu jsme se učili, povídali a četli jsme si anglicky o šnekovi a velrybě a česky jsme si zahráli příběh o Mauglím a hlavně jsme se vypravili do úžasného Mořského světa a do Národní galerie s Eliáškovou maminkou za Kleopatrou.  A teď už hurá do března!