Projekty

Školní rok 2017 – 2018

 

 

PROSINEC 

LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE

volná inspirace příběhem Jana Amose Komenského

v divadelním představení Bratrské školy 2017

 

 

Jan Amos Komenský

Labyrint světa a ráj srdce v Bratrské – ohlédnutí za naším divadelním představením

 

Milí diváci, milí herci a všichni, kdo jste letos pomáhali vytvářet naši celoškolní divadelní inscenaci, děkuji vám!

Je to už potřetí, kdy jsem měl možnost si s vámi tu zvláštní a krásnou práci vyzkoušet a prožít. A tak jsem se potřetí těšil, bavil a trochu i bál. Nejvíc se vždycky bojím toho, aby téma hry a jeho tvůrčí uchopení bylo dostatečně zajímavé, abych nepromarnil energii, čas, zájem a schopnosti tolika lidí na něčem, co „nestojí za to“.

Námětů, o kterých jsem uvažoval, bylo letos několik, ale nakonec jsem se rozhodl pro nadčasovou alegorii uspořádání světa od Jana Amose Komenského. Je to dílo, které umožňuje nejen hrát si a převtělovat se, ale také přinášet osobní sdělení a uvažovat o životě v jeho různých stylech a podobách.

Moje obava, jestli není téma příběhu pro děti na prvním stupni přeci jen trochu složité, se rychle rozplynula. Už při prvním vyprávění děti ve všech třídách děj a jeho myšlenku velice dobře pochopily a přijaly, a bylo mi jasné, že je příběh zaujal.

Abych dětem barokní filozofický spis co nejvíc přiblížil, dovolil jsem si jej v rámci dramatizace přenést do současnosti a vybrat z něj to, o čem chceme hrát (viz přiložený text divadelního programu). To je vždycky sporná záležitost, a nabízí se otázka, jestli má kdokoli právo s dílem jiného autora takto svévolně nakládat. Pokud jsou ale úpravy motivované úmyslem zprostředkovat historické dílo hercům a publiku, a předat jeho myšlenky jako aktuální a stále živé, myslím si, že to možné je. Vycházel jsem z moderní jazykové úpravy Labyrintu světa a ráje srdce od Tomáše Makovičky z roku 2013 (nakladatelství Práh).

Když J. A. Komenský Labyrint psal, bylo mu 31 let. Prožíval tehdy velice těžké a neradostné období svého života. V průběhu ukrývání před odchodem do vynuceného exilu a po tragické smrti své první ženy a dvou malých dětí stvořil příběh, v němž Poutník v bludišti světa, rozvráceného počínající třicetiletou válkou, hledá pravdu, bezpečí a smysl života, a také sílu k překonání bolesti a beznaděje, sílu k odhodlání žít dál a směřovat k nezpochybnitelným životním hodnotám. Nachází ji v „domě svého srdce“, nejintimnějším citovém prostoru každého člověka. Poutníkova duše se v tu chvíli zcela odvrátí od světa k nebeskému království, ke křesťanské víře a Ježíši Kristu, a vše, co se děje na Zemi mezi lidmi, začne být vnímáno jen jako marné a nicotné pachtění, které snad ani není součástí Božího vesmíru a díla.

V této části se naše divadlo od autorova spisu vzdálilo nejvíce. Dnešní svět a myšlení jeho obyvatel se od doby 17. století v mnohém zásadně proměnily. Mnoho lidí, mezi které patřím i já, proto už nesdílí názor, že „v tom světě a věcech jeho všechněch nic není než matení a motání, kolotání a lopotování, mámení a šalba, bída a tesknost, a naposledy omrzení všeho a zoufání“. A i kdybych tento pohled na svět měl, nikdy by mě nenapadlo předkládat ho dětem, které teprve objevují rozmanitost a krásu světa i života a hledají v nich své místo. Náš Poutník se proto pohyboval pouze prostředími a situacemi, které jsou dětem důvěrně známé, a v jeho nespokojenosti, pochybách a rozčarování se objevovala humorná nadsázka.

 

Stejně jako v předchozích letech jsem si přál, aby se děti na inscenaci autorsky podílely, jak nejvíc to bude možné. Zajímalo mě, jakou pomoc a radu by v domech svých srdcí v Poutníkově situaci hledaly. Jejich myšlenky jsme nechali v závěru představení zaznít z několika nahrávek. Mimořádně mě potěšila úvaha, že Poutník najde pocit štěstí a sounáležitosti s lidmi tím, že jim začne pomáhat. Jeho touha prohlédnout si svět, byla totiž zpočátku motivována především snahou najít co největší pohodlí a spokojenost a vynaložit při tom co nejméně námahy. Mám radost, že se mezi dětmi v naší škole najdou ty, kterým by takový styl života k opravdovému štěstí nestačil.

Úvahy o vnitřních hlasech našich srdcí nebyly jediným autorským přínosem dětí do hry. Stejně tak si samy vymyslely i slova, která si losovali lidé ve frontě před Osudem (měl jsem pouze podmínku, že se mezi nimi nesmí objevit nic zlého a tragického), a blok reklam.

Také letos jsem se držel zásady, že každý musí dostat v divadle úkoly na základě svého zájmu a přání. A proto, když jsem děti seznámil s příběhem, nabídl jsem jim možnost zapsat se do libovolného počtu scén. Mladší děti – tedy 0. až 2. třída – měly výběr trochu zúžený. Někomu stačily dva úkoly, někteří si s chutí zahráli třeba i v osmi, a museli se proto stát tak trochu „mistry převleků“. Měl jsem ale jistotu, že všichni hrají to, co si dobrovolně vybrali, a učí se tím nést za svoje rozhodnutí i přání odpovědnost. Díky této novince v obsazování rolí bylo letošní zkoušení organizačně trochu obtížnější, ale nakonec všichni své úlohy skvěle a s plným nasazením zvládli.

A ještě jedna letošní novinka – tentokrát si s dětmi zahrály i paní učitelky s paní ředitelkou a nechyběl ani kolega Matouš. Vyznění této části příběhu si o obsazení rolí dospěláky přímo říkalo, a jsem moc rád, že se ke hraní všichni tak ochotně a s úspěchem propůjčili.

Jako každý rok se přímo při zkouškách rodilo mnoho dobrých, i když ne vždycky realizovatelných nápadů. Tento tvůrčí proces je jedním z největších pedagogických přínosů vytváření školních inscenací. Děti se učí tvořivě spolupracovat a myslet na celek společného díla. Svoje nápady a schopnosti nevyužívají jen ke svému vyniknutí, ale uplatňují je jako pomoc všem kamarádům a kolegům.

Mnoho péče a úsilí jsme tentokrát věnovali zřetelnému, neuspěchanému a dostatečně hlasitému mluvení na jevišti (i do diktafonu) a přesnosti hereckého projevu. Z výsledku jsem měl opravdu velikou radost.

Nakonec několik poděkování za obětavou pomoc: Pánové Zdeněk Husar a Vladimír Kechrt se letos opět ujali konstruktérských, technických a transportovacích prací, bez nichž se žádné divadlo neobejde. Občas mám pocit, že jsou to vynálezci, kteří si hravě a šikovně poradí s každým technickým problémem. Paní ředitelka s paní zástupkyní se skvěle postaraly o všechno potřebné, co souvisí s organizací tak rozsáhlého projektu. Marcela je báječná a praktická asistentka režie, Šárka mi byla velkou oporou při vytváření taneční scény Sladké mámení, pan farář Kolář nám poskytl výborný zkušební prostor v kostele U Jákobova žebříku, pan farář Rejchrt jako každý rok pomáhal s výběrem hudby a tentokrát i citátů z díla J. A. Komenského, paní učitelka Nora s realizací mých výtvarných návrhů a celý náš pedagogický sbor i rodiče s kostýmy, rekvizitami a vším co bylo potřeba. Se stahováním a úpravami hudebních nahrávek mi pomohli Karel Tomas a Markéta Doubnerová.

Moc děkuji všem dětem i dospělým za to, s jakou přesností a energií hráli i fungovali v zákulisí, a třem představitelům Poutníka a jeho průvodců za odpovědnost, kterou na sebe vzali, a za jejich perfektní výkon!

 

Pro každého divadelníka je největší odměnou zájem o jeho práci. Proto mě moc potěšilo, když mi pan farář Erdinger po skončení představení říkal, že by nás rád pozval zahrát do Mělníka. Byla by to první repríza v dějinách divadla Bratrské školy. Doufám, že dobře dopadne!

Přeju vám krásný, šťastný a radostnými zážitky naplněný rok 2018!

Daniel Razím

 

 

 

 

 

 

Divadelní program

 

 

LABYRINT SVĚTA A RÁJ SRDCE

volná inspirace příběhem Jana Amose Komenského

v divadelním představení Bratrské školy 2017

 

Milí diváci,

kdo z vás se nikdy nerozhlížel po světě a nehledal v něm místo, kde by se cítil spokojeně a šťastně?

Děti, které se s naší školou v 5. třídě loučí, začínají uspořádání světa stále silněji vnímat a prožívat. Objevují rozmanitost lidských činností, zaměstnání, životních stylů a názorů, mnohdy připomínající složitý a nepřehledný labyrint. Stejně jako Poutník z roku 1623 při tom potkávají různé průvodce, snaživé vykladače smyslu života, kteří jim často s těmi nejlepšími úmysly nabízejí své uzdy a mámivé brýle.

Tomu, kdo chce nalézt ryzí podobu své životní cesty a opravdové naplnění, ale nakonec nezbývá, než průvodce jednoho dne opustit a vydat se bez jejich pomoci do „domu svého srdce“. Je to místo plné nejpodivnějších tajemství a hluboko zapadlých odpovědí na mnoho důležitých otázek, místo, kde můžeme objevit jistoty, které nás dělají skutečně šťastnými, a pocit bezpečí, co nám nikdo na světě neumí a nemůže dát. Místo, kde se nachází střed labyrintu – cíl Poutníkova hledání a bloudění.

Po jeho poznání se nám lépe snáší záhadné úmysly Osudu, nestálá přízeň paní Fortuny i nepříliš povzbudivá moudrost Královny světa. Málokdy ale tušíme, že se jedná o návrat tam, odkud jsme kdysi vyšli nebo jsme byli vyvedeni.

Dnes vám zahrajeme o světě, který známe, který nás každý den obklopuje a formuje. I když je v mnohém jiný než doba Jana Amose Komenského, stále zůstává labyrintem, v němž každý hledá svou vlastní cestu k ostatním lidem i sám k sobě.

Přeji vám za všechny děti a dospělé z Bratrské školy příjemnou podívanou, šťastné a veselé vánoční svátky 2017 a do nového roku dobré průvodce po šťastných cestách!

 

Daniel Razím

 

„Nic jiného duše naší tak od země nevznáší a jako křídel jí k vyletování z těla a světa k Bohu nedává, jako zpěv. Zpívati povinné jest ochotně a s potěšením ducha, poněvadž Hospodin skutky svými rozveseluje ty, kdož rádi zpívají jménu jeho. Nuže tedy i vy, Čechové milí, naplňte v té částce vůli Boží, a ku prospěchu duše své nyní spolu s námi zpívejte Pánu rádi, zpívejte všichni a zpívejte zvučně!“

 

Jan Amos Komenský

 

 

LISTOPAD –  sv. Martin

V listopadu jsme v letošním školním roce zařadili projekt o svátku svatého Martina. Zaměřili jsme se nejen na lidové tradice, zvyky a na podzimní pranostiky, ale i na jejich zobrazování některými českými malíři a na slavné Martiny. Přidali jsme podle potřeby učivo, které se prostřednictvím projektu mohlo stát zajímavějším a přitažlivějším. Děti se například dozvěděly, že našim předkům končil hospodářský rok na svátek svatého Martina – proto také hodovali, pekli husu a martinské rohlíky, vypláceli děvečky a pacholky, ale i „zaměstnance“ obcí (ponocné, obecní pastýře, učitele). Zjistily, kdo to byl svatý Martin, kdy žil a čím se zabýval. V některých třídách se děti seznámily také s Martinem Lutherem a s Martinem Lutherem Kingem. Aby byla připomínka svátku svatého Martina jako opravdová, tak jsme se s panem učitelem Danielem Razímem za doprovodu paní učitelka Dáši Pařízkové naučili a společně si zazpívali prastarý kánon „Nejmilejší Martine dnes veselí chcem být“. Nakonec se ve všech třídách hodovalo – děti si pochutnaly na vlastnoručně připravené a ve škole upečené nádivce, kterou po celou dobu pečení opatrovala asistentka Eliška Pánková. Nechyběl ani svatomartinský rohlíček.
Žáci přípravného ročníku se během projektu seznámili s jednotlivými součástmi nádivky, potom statečně krájeli rohlíky s pomocí paní učitelky, když všechny ingredience řádně promíchali, připojili se ke druhé třídě, poslechli si spoustu zajímavých informací, seznámili se s interaktivní tabulí a řešili připravené úkoly.
V první třídě žáci během projektu učili soustředit, za zády si posílali papírovou sněhovou vločku a hádali, proč zrovna vločku. K tomu děti v takzvaném „párovém čtení“ četli komiks (k dispozici ke stažení na Internetu – https://cz.pinterest.com/pin/516717757222143085/), který dětem přiblížil Pověst o svatém Martinovi. Nakonec si vystřihly koně, nalepily ho na modrý papír a dozdobily vločkami.
Druháci ve třídě uvítali svoje mladší spolužáky, společně s nimi řešili mnoho úkolů na interaktivní tabuli. Navíc společně poznávali ukázky z díla Josefa Lady a Mikoláše Alše. Protože se v českém jazyce učí napsat popis pracovního postupu, využili samozřejmě popis výroby nádivky. K informacím z tohoto projektu se budou vracet při poznávání mapy Evropy i v učivu dějepisu.
Žáci třetího ročníku se při přípravě nádivky rozdělili na dvě skupiny. Porovnávali olej a vodu i své výsledky při vážení a následném počítání matematických příkladů na odčítání. Zjistili, že některé výsledky nemusí být chybou, ale pouze odchylkou vážení. Tím však jejich zkoumání látek, ze kterých se vyrábí nádivka neskončilo. Museli zjistit, co se stane, když smíchají olej a vodu. Vyplave olej nebo voda? Také třeťáci využili informace projektu v českém jazyce. Vymýšleli vyjmenovaná slova, která by mohli využít ve větách o svatém Martinovi (Možná měl bílou kobylu. Nebyl obyvatelem ČR. …), a stejně jako druháci popisovali výrobu nádivky. Projekt si zpestřili rytmickou hrou.
Žáci čtvrté a páté třídy zvládli přípravu nádivky velmi rychle, mohli tak více času věnovat spoustě informací, které projekt přinesl a které se zrcadlily v učivu dalších předmětů. Využili i složitější pranostiky. Podrobněji na mapě zkoumali, kde v Evropě svatý Martin žil. Žáci pátého ročníku se na připraveném materiálu učili, jak se správně tvoří prezentace na počítači.
Projektový den ke svátku svatého Martina provoněl celou školu a dnes už přemýšlíme, jaké téma zvolíme příště.

 

ZÁŘÍ – historická Praha

Září bývá v Bratrské škole ve znamení Prahy. Prostřednictvím vycházek, speciálních programů a dalších aktivit se každý rok dozvíme něco více o našem městě, jejích obyvatelích i historii, ale i o dalších souvislostech.

Nejmenší žáci začínají obvykle poznáváním okolí školy, seznamují se s cestou na oběd i s tím, jak se mají v okolí školy bezpečně chovat. I letos završili žáci přípravného ročníku svoje aktivity o Praze ve Stromovce – učili se poznávat rostliny a stromy, které tam rostou, pozorovali zvířata. Cestu do Stromovky spojili s první návštěvou Planetária.

Žáci z prvního ročníku také mapovali nejbližší okolí školy, a to doslova – okolí školy nejprve vymodelovali pomocí krabic a kartonu, potom zakreslili plán.

Žáci ze druhé třídy již v loňském roce navštívili Staroměstské náměstí, letos k tomu přidali Karlův most, zastavili se u Národního divadla a z vyhlídkových míst si ukazovali Hrad i další důležitá místa v Praze. Potom shromažďovali obrázky s důležitými stavbami v Praze. V hodinách prvouky si potom o jednotlivých stavbách povídali a přemýšleli, co by ve „svém“ městě chtěli ještě postavit. Také zjišťovali, co všechno musí ve městě být, aby dobře fungovalo. Nakonec si vytvořili město z papíru. Pražské stavby vystřihli a podlepili, kromě nich si však každý vymyslel ještě svou vysněnou budovu – možná, že se jednou některá z nich v Praze objeví.

Žáci třetí třídy přemýšleli o Praze z nejrůznějších úhlů pohledu. K tomu, aby postihli Prahu v její kráse i reálném fungování, si vytvářeli myšlenkovou mapu. Potom svoje aktivity zaměřili na nejbližší okolí školy a stejně jako nejmenší žáci prozkoumali Stromovku a na vycházce zařadili celou řadu zajímavých aktivit. Téma uzavřeli vytvořením okolí školy pomocí modelíny.

Žáci čtvrtého a pátého ročníku se zúčastnili VyšeHrátek, programu, který umožňuje poznání Vyšehradu i jeho skrytých míst v nevšedních souvislostech. Letošní téma spojilo Vyšehrad s tematikou vynálezů. V interaktivní bojovce zažily děti na vlastní kůži rozhovor mezi Edisonem a Teslou o výhodách stejnosměrného a střídavého proudu, gravitaci si vyzkoušely s Newtonem pomocí zátěží na nohou, učily se vysílat zprávy a v temném sklepení u hradeb spolu s Einsteinem vymýšlely zlepšovací návrh a nechávaly si ho patentovat. K tomu získaly řadu pracovních listů, které paní učitelky využívají ke zpestření výuky. „Čtvrťáci“ se navíc potkali s televizními reportéry a objevili se na Déčku ve zprávičkách pro děti.

Praha jako zlatá nitka protkává témata naší výuky – povídáme si jaká Praha je, jaké v ní nalezneme památky, jaká byla její historie, jaké v ní žijí osobnosti, jak funguje, čeho je součástí, jak se v ní máme bezpečně chovat atd.  Je nevyčerpatelnou studnicí různých vzdělávacích aktivit, takže se můžeme těšit na příští projekty.

 

 

 

Školní rok 2016/2017

DUBEN

Projekt Semínko

Přišlo jaro, a po něm zima a sníh a zase jaro, věci se tento rok děly poněkud neočekávaně..  Ale protože jsme jaro už moc chtěly, tak jsme si vymyslely s Eliškou projekt Semínko. Chtěly jsme očím dětí ukázat věci v zárodku semínka skryté. A jelikož jsou děti naladěné různě, připravily jsme pro ně spousty různých dílniček. Škoda jen, že bylo tak málo času..

Co všechno může na jaře klíčit? A kdo to všechno vlastně probudí? Kdy semínko vlastně spí, kdy bdí? Je jedno semínko to nejdůležitější? Což o to, to by nám s Eliškou šlo, jen tak si přemýšlet, ale jak to předat dětem? Jasně, že jednoduše a nejlépe přes tvoření. A tak se tvořilo v keramické dílně i v grafice, na nekonečné ruličky papíru se maloval krásný příběh vzácného muže, který sázel stromy a spolu s nimi do krajiny vrátil život. Tvořili jsme i krásu ve svých myslích, kdy jsme si inspirováni Boženou Němcovou představovali zahradu Královny víl. Viděli jsme květiny velmi zvláštní, možná kvetou i ve vašich srdcích, možná ale ještě jenom tiše spí. Z některých dětí se stali básníci, tvořící písničky, a někdo přímo prošel dramatickou proměnou a pomocí barev na obličej se vzácnou rostlinou sám stal. Některé děti pro všechny vyrobily výborné semínkové kuličky, další skupinka připravovala pro každou třídu několik pokusů se semínky. Myslíte, že vyroste semínko bez vody? a bez vzduchu?, bez hlíny? a bez světla? Ve třídě jsme si pak ve skupinách či společně zapsali hypotézy a čekali.. Další skupinka si na hřišti hrála na Popelky a třídila semínka, či bojovala ve hře Na veverky, kdo bude mít více oříšků.  Také si zde děti vyrobily z papíru model semínka a zkoušely, jak vyletí do světa. V další skupince si děti malovali skřítky i se zahrádkou a povídali si o nich i o tom, co mají v přírodě na starosti. Poslední skupinka pak fotila a připravovala prezentaci. Určitě se na ni podívejte.

Po pravdě, pokusy nám moc nevyšly, nějak se nám do toho klíčení přimotaly Velikonoce, ale přesto toho hodně vyklíčilo. To už je taková nemoc z povolání, kdy učitelé doufají, že alespoň některá krásná, pro všechny jedlá semínka v dětech vyklíčí, ale jelikož jsme také realistky, tak jsme pro jistotu pro každou třídu naklíčily mungo a pšenici a cizrnu a pohanku. A jelikož všechny ty klíčky děti snědly, tak určitě něco vyklíčí, nám vyklíčilo i umyvadlo…

Dana Horáková

 

BŘEZEN

Noc s Andersenem

Noc s Andersenem má na naší škole již tradici, rok od roku se jí účastní více a více dětí. Od loňského roku s námi ponocují a nocují i nuláčci. A to vše je povoleno. Kouzelná noc naplněná čtením, povídáním, besedami, vlastní tvorbou až po shlédnutí literárních děl ve filmové podobě. Ani letos tomu nebylo jinak. Společným tématem měl být tentokrát Čtyřlístek. Toto téma si každá třída řešila po svém.

Celý rok jsme totiž věděli, že k nám na besedu přijde paní spisovatelka Ivona Březinová. Potkala jsem se s ní totiž den po loňské noci s Andersenem a hned jsem ji zaháčkovala pro naši školu. Její beseda však nebyla první v Bratrské škole. Vzpomněla si, že před lety zde byla na pozvání pana Palmeho, rodiče a spisovatele bývalého žáka školy. Paní Březinová k nám mohla dorazit až na 20. hodinu /byli jsme třetí v pořadí ten den/. Obvykle besedami začínáme, tentokrát jsme končili. Od 20 hodin přišly na řadu 0.,1. a 2. třída a od 21 hodin další třídy. Beseda se nesla v duchu, jak si splnit dětský sen, přání /tím byla touha paní Březinové stát se spisovatelkou/ a také jsme se dozvěděli, jak se taková kniha tvoří. Pro nás pro všechny bylo novinkou, že cesta k příběhu vede také přes již vzniklé ilustrace. Jednalo se o ilustrace tehdy již zemřelé Heleny Zmatlíkové. Ty vedly pero paní Březinová ke vzniku dvou knížek. Podepsané knížky od autorky v den besedy, kdy je také zároveň přivezla, byly dalším bonusem. Za toto skvělé zvládnutí děkujeme naším milým vychovatelkám, hlavně Marcele.

Aktivní část tohoto dne se tedy přesunula na odpoledne. O tom, jak probíhala, co vše se dělo a nedělo v jednotlivých třídách, se určitě dočtete na stránkách jednotlivých tříd. Společným jmenovatelem a významným heslem pro všechny děti bylo slovo PIZZA. Na tu se všichni moc těšili, ve třídě pečlivě vybírali, na které si smlsnou, menší děti se dávaly do dvojic. Byl vytvořen harmonogram zásobování a pod taktovkou Jany Hubatové vše šlapalo. Distribuce začala v 17:30 a skončila ve 20 hodin. Spokojeni byli i naši bezlepkáři. Starší třídy měli ještě noční hru a za dne známá škola se najednou stala tajemným místem s různými zákoutími. Tentokrát šly děti opravdu hodně pozdě spát, ale to přece k Noci s Andersenem patří. O snídani se nám tentokrát postarali rodiče, převážně maminky. Snídaně byly pestré a veškeré přebytky jsme v pondělí domlsali. Moc děkujeme, příští rok rádi zopakujeme.

Ačkoliv je již více jak  čtrnáct dní po Noci s A….., nevíme, kdo bude příští rok. Budeme Vám moc vděčni, když Vás něco napadne a doporučíte zajímavého spisovatele, ilustrátora, nejlépe vše domluvíte. Příští rok totiž Noc S Andersenem v Bratrské škole opět bude!

Velké poděkování patří všem pedagogům /v některých třídách i rodičům/, kteří se Noci zúčastnili, pomáhali a připravili program. Vím z vlastní zkušenosti, že sobota poté byl den, kdy si tělo volalo po odpočinku. Pavlína Radová, 17.4.2017

PROSINEC

Jak jsme hráli o Giottovi aneb reportáž z vánočního divadla

Milí spolutvůrci a diváci letošního vánočního divadla Bratrské školy,

komu z Vás jsem nestihl osobně poděkovat, dělám to dodatečně písemně, protože mám opravdu komu a zač.

Začnu dětmi, které mi udělaly při představení obrovskou radost. Hrály všechny do jednoho s plným nasazením, radostnou energií, a všechno co jsme při zkouškách společně vytvořili, předaly hledišti doslova v plné parádě – což se nemusí vždycky povést.

V letošním roce jsme si dali náročnější úkol než vloni. Po úspěšném vánočním cestopisu Tři lodě plout jsem viděl dnes, který byl pestrou koláží písní, krátkých výjevů a situací, jsme se tentokrát pokusili inscenovat ucelený příběh. K tomu mě vedlo přání, aby letošní divadlo bylo pokud možno úplně jiné než to loňské, a také jedna zvláštní „náhoda“. Po šestnácti letech se mi znovu dostala do ruky obrázková knížka Paola Guarnieriho a Bimby Landmannové Chlapec jménem Giotto, jejíž téma a atmosféru jsem už kdysi, když mi bylo osmnáct, chtěl divadelně ztvárnit.

I když to tak na první pohled nemusí vypadat, legenda o malém Giottovi je pro vánoční dobu velmi příhodná. Vypráví o pochopení, porozumění a přijetí, které potřebuje zažít každý člověk především ve své rodině. Giottovi rodiče nebyli schopni chlapcovu touhu a talent pro malování docenit, uvědomili si ale, že by mu neměli bránit v tom, aby mohl být šťastný, dělat to, co se mu daří a co ho těší. V rámci svých možností mu dali tu největší podporu k tomu, aby mohl být sám sebou a obohatit svým jedinečným uměním lidstvo – i na mnoho set let do budoucna. Je to, myslím, jeden z nejcennějších dárků, jaké může rodina nebo jiné společenství komukoli dát. Příběh je vánočním svátkům blízký také ústředním artefaktem. Cimabueův obraz Madony s děťátkem upoutal chlapcovu pozornost a dovedl Giotta k osudovému setkání, potřebnému pro uskutečnění jeho malířského snu. To všechno spolu s textem tajemné písně o Marii, která „nesla pod srdcem víc nežli vzácný diadém – děťátko jistou spásu všem“ a v hustém trnovém lese, kudy šla, proto po mnoha letech rozkvétaly růže, mě inspirovalo k tomu, vyprávět tento příběh v těsně předvánoční době.

Potěšilo mě, že děti námět přijaly velmi pozorně a se zájmem. Promítali jsme si naskenovanou knížku ve všech třídách dvakrát – pro lepší zapamatování a pro kamarády, kteří při prvním promítání chyběli. Promítal jsem, zčásti četl a zčásti vyprávěl. Při druhém promítání mě děti upozorňovaly na nejdrobnější detaily, které jsem zapomněl zopakovat, a tak mi bylo jasné, že je příběh oslovil.

Vzápětí ale přišla otázka, jak se vyrovnat s tím, že v příběhu je jen několik hlavních postav. „Co tam budou všichni hrát? Ovce?“ ptaly se děti a některé kolegyně. Na řešení tohoto problému jsem se tajně těšil – přál jsem si letos dát v inscenaci co nejvíc prostoru výtvarným a pohybovým scénám a pokud možno maximálně omezit klasické konverzace. Běžně vžitá představa mnoha nezkušených herců ovšem je, že velikost a důležitost role se poměřuje tím, kolik kdo řekne na jevišti slov či vět. Pokusil jsem se dětem vysvětlit, že divadlo nabízí různé možnosti hereckého projevu, a že hrát němou, ale výraznou roli výtvarného nebo pohybového prvku či postavy proto může být stejně zajímavé a divácky přitažlivé, nebo dokonce zajímavější a přitažlivější, než si s někým na jevišti popovídat v dialogu (což už všichni mnohokrát viděli). Věřím, že děti mě postupně pochopily, i když ne všechny hned a snadno, tradiční představa divadla je velmi silná a vlastně přirozená. V každém případě jsem rád, že jsme měli možnost si styl „nekonverzačního“ divadla trochu vyzkoušet. Mám zásadu, že nikomu žádné role nepřiděluji ani nenutím. Jen nabízím a v ideálním případě vše s dětmi vymýšlíme a tvoříme společně. Dokud nemám jistotu, že každý je plně srozuměný a spokojený se svou rolí, hledáme a zkoušíme dál. Děti pak mají ke svým úkolům bližší vztah, hraní je víc baví a učí se tím přijmout za svůj příspěvek do celku plnou odpovědnost. Tentokrát jsem ale nejprve všem výslovně zakázal lézt po čtyřech a hrát „roztomilou“ ovečku, pejska nebo jakékoli jiné zvířátko – a začali jsme vymýšlet a tvořit.

Každá třída měla letos víc úkolů než v loňském divadle. Rozsáhlý text průvodkyně si mezi sebe podle svého přání rozdělila děvčata z páté třídy. Prvňáci a druháci si zvolili, kdo chce hrát středověké anděly a kdo raději vesničany a vesničanky pracující v hospodářství. Každý si pak vybral svou činnost, nástroj scénické hudby a kamarády, s nimiž bude spolupracovat. Uspořádat nakonec všechny výjevy do podoby kruhového „orloje“ byl výborný nápad Jáchyma Jílka (kterého jsem musel zklamat, že u Salesiánů nebudeme mít mechanickou točnu) a Alexe Kechrta – děkuji a mám radost!

Skvělých nápadů od dětí se sešlo během zkoušek mnohem víc. Povídali jsme si o světě a myšlení středověkých lidí, o jejich řemeslech, hudbě, malířství a o tom, jak se oblékali. Aby děti mohly samostatně uvažovat o svých kostýmech, vytvářeli jsme si letos (jako v opravdovém divadle) kostýmní návrhy – některé z nich jste mohli vidět před představením ve foyeru divadla.

Příběh o jednom z nejslavnějších malířů všech dob nás inspiroval k pokusům o výtvarně výpravné scény. Třetí a čtvrtá třída se ujala rolí obyvatel vlastnoručně malovaných středověkých domů, ale i prvků v krajině (stromů, skály, vodopádu, sopky, vinice, slunce, hejna špačků, zvonice, větrného mlýna, města Florencie v dálce, větru a deště).

Pátá třída ztvárnila postavy středověké aristokracie, služebnictva, duchovenstva a žáků mistra Cimabueho, zájemci ze čtvrté třídy se v části představení proměnili ve slavnou kejklířskou skupinu. Každý si svou roli sám vybral a někdy i vymyslel (např. Matyáš Macek vtipně popleteného souseda), dialogy jsme vytvářeli společně.

Nuláčci se stali nejprve turisty v Padově, později hlasy imaginárního ovčího stáda a také středověkými rytíři, tanečnicemi, kejklíři a dalšími postavami v průvodu a v Giottově snu.

Slavnostního průvodu s obrazem se zúčastnily všechny děti (z celé školy nám na představení nakonec chybělo dvanáct kamarádů, kteří bohužel onemocněli, jeden odcestoval – a to je docela dost i oproti loňsku, naštěstí to neohrozilo průběh představení) a když jsem měl možnost poprvé je vidět v divadle se všemi kostýmy a rekvizitami, zdálo se mi to monumentální.

Využili jsme také muzikantské schopnosti Johanky Ripkové (harfa), Helenky Rádlové (violoncello a flétna) a Anežky Ptáčkové (sólový zpěv písně Ó salutaris hostia, kterou nám sama přinesla) a mnoha šikovných tanečnic a tanečníků.

Moc rád vzpomínám na zkoušky se čtyřmi představiteli hlavních postav (Tadeáš Svoboda, Lukáš Freund, Anička Fiedorová a Damián Jarolímek). Věnovali té práci spoustu energie, zodpovědnosti, nápadů a vůle se zdokonalovat a užili jsme si při zkoušení spoustu legrace. Mám radost, že i když bylo o tyto role původně víc zájemců, nikdo z dětí, které si musely zvolit jiné úlohy, neměl zkaženou náladu, a všichni si své role užili a navzájem přáli.

Také mě moc bavilo s dětmi v keramické dílně malovat různé části výpravy. Byla radost sledovat, jak tvoří a jak jim to jde, a zvláštní dík patří Jáchymovi Mrkvičkovi za skvělé namalování ptactva do korun stromů.

Proces přípravy divadelního představení je mimo jiné i úžasná příležitost k nevšedním setkáváním s dospělými kolegy a kamarády. Moc děkuji své kamarádce Kateřině Klementové, která děti naučila tančit historický kolový tanec okolo obrazu Panny Marie s Ježíškem (už v únoru nám pomohla přípravou charlestonového plesového vystoupení páťáků), a také Saše a paní Šimoníkové, které vytvořily pohybový part indických břišních tanečnic – to bych nikdy nezvládl, přestože se na tanec rád dívám.

Moc si vážím letošní sestavy muzikantů, kteří kromě několika skladeb museli hrát i hodně scénické hudby. Mezi zkušenými dospěláky (Miloš Rejchrt, Anička Kotrbová-Rejchrtová, Dáša Pařízková, Anča Hradecká, Matouš Šimek, Štěpán Ripka a Ondřej Kolář) si zabasoval loňský námořník Štěpán Škába, který se sám rozhodl být letos raději muzikantem než hercem a moc pěkně to zvládl. Jen mě mrzí, že jsme zapomněli sladit těsně před představením cello s varhanami, to už se nám příště nesmí stát!

Zvláštní poděkování patří panu Husarovi, který stejně jako vloni obětavě strávil několik hodin v naší keramické dílně, kde provedl konstruktérské práce na kulisách a rekvizitách. V den představení se spolu s panem Kechrtem proměnili ve skvělé divadelní techniky, kteří nám v rekordním tempu pomohli postavit scénu. Panu Jílkovi opět moc děkuji za pomoc s odvezením rekvizit do divadla a z divadla. Děkuji Elišce Tomanové a Noře, které pomáhaly dětem s malováním, a Šárce – ta před představením líčila tanečnice, šašky a kováře. Všem kolegyním, paní ředitelce a rodičům děkuji za pomoc se zkoušením, rekvizitami a kostýmy, a panu faráři Kolářovi za to, že nám poskytl prostory kostela U Jákobova žebříku k několika velkým společným zkouškám.

Doufám, že celý ten tvůrčí proces, který předcházel hodinovému představení, pro nikoho nebyl dřina, stres a odříkání, ale především zábava a seznámení s mnoha dovednostmi z oblasti umění, spolupráce a komunikace a také vzácná možnost poznávání svých kamarádů, spolužáků a kolegů i sebe samotných při jiné činnosti, než je běžná školní výuka.

Jediné, co mě jako režiséra mrzí, je to, že divadlo v Bratrské škole bývá premiéra a derniéra zároveň. Hned po skončení představení mě začalo napadat, co všechno by se dalo ještě vylepšit, dotvořit atd. To se prý stává režisérům po premiérách běžně, ale většinou mají na rozdíl ode mě pro vylepšování k dispozici několik desítek repríz…

Daniel Razím

ŘÍJEN

Den stromů v Zahradách pod Pražským hradem

Palácové zahrady pod Pražským hradem (Ledebourská, Kolowratská, Pálffyovská a Malá Fürstenberská) nabízejí jedinečné historicko-přírodní prostředí (skupina renesančních a barokních terasovitých zahrad italského a francouzského typu), kde děti mohou vidět historickou zahradní architekturu (oranžerie, loggie, skleníky, sochy, kašny a fontány, Salu terrenu, gloriet, ozdobná schodiště a vyhlídková místa, atd.), ale i mnoho druhů okrasných a užitkových stromů, keřů a rostlin – v podzimní době nádherně zbarvených. (viz www.palacove-zahrady.cz )

Při příležitosti říjnového „Dne stromů“ jsme proto 20. a 21. 10. 2016 uspořádali dvě celodopolední výpravy do těchto zahrad – první den se zúčastnily třídy 3., 4. a 5., druhý den 0., 1. a 2.

Výprava byla rozdělena na dvě části. V jedné z nich se dětem věnoval průvodce (z pražského NPÚ) a seznámil je s prostředím zahrad v rámci příjemně svěžího výukového programu „Roma doma aneb Pražská Itálie“. Děti se dozvěděly např. čím je charakteristická francouzská, anglická a italská zahrada, jaké jsou typické znaky barokní dekorativní architektury, jakým způsobem byly terasovité zahrady zásobovány vodou, co je a k čemu slouží oranžerie, jak funguje zvukový efekt schodiště zvaného „ucho zahrady“ atd. Druhá část měla podobu dramaticko-výchovné tvůrčí dílny, kde děti dostaly možnost přenést se v myšlenkách do časů baroka, vyzkoušet si v praxi své tvůrčí schopnosti a vnímat prostředí zahrad jako inspiraci ke smyslovému vnímání, fantazii a umělecké představivosti. Skupinky dětí vstupovaly do rolí italských zahradních architektů a vytvářely „živé modely“ návrhů barokních sousoší pro jednu ze zahradních teras. Sala terrena Ledebourské zahrady ožila atmosférou rozehraných živých obrazů barokní hostiny a plesu, ve složitém stupňovitém terénu si děti ve dvojicích vyzkoušely plně důvěřovat jeden druhému a projít si část zahrady se zavřenýma očima jen s pomocí dotykových signálů od spoluhráče. Na vzájemnou důvěru a spolupráci byla zaměřena i hra na omdlévání barokních šlechticů a šlechtičen oděných do krásných, ale poněkud nepohodlných šatů během horkého letního dne. Moc mě potěšilo, s jakým zájmem a invencí se děti nabízených aktivit zúčastnily.

Třetí část pobytu v zahradách měla být věnována závěrečné literární a výtvarné aktivitě (vytvoření a ukrytí vzkazu stromům k jejich svátku), na niž nám bohužel i přesto, že jsme měli k dispozici celé dopoledne, nezbyl čas. Ten vždycky v příjemně strávených chvílích utíká rychleji, než bychom chtěli. Ale nevadí, není všem Dnům stromů konec. Je určitě lepší si méně zážitků v klidu a pohodě důkladně vychutnat, než se jich snažit co nejvíc ve stresu stihnout a kdo ví, zda bychom na ještě větší množství soustředění a tvůrčích aktivit všichni měli dost síly a energie. Mám radost, že se nám podařilo naplnit záměr společného mezitřídního výletu do neobyčejně krásného a inspirativního prostředí, které nabízí historicko-přírodovědeckou exkurzi, poznání jednoho z nejpřitažlivějších tajemství staré Prahy, možnost dramaticko-výchovného zážitku v nevšedním prostoru a stylové oslavy Dne stromů a krás podzimní přírody. Naštěstí nám výrazně přálo i počasí a vstřícný personál zahrad. Jsme proto s paní učitelkou Norou příjemně navnaděni připravit tentokrát společné dramaticko-výtvarné dobrodružství na jaře. Opravdu? Jaké? Kde? Kdy? A proč? Nechte se překvapit…

Daniel Razím

ZÁŘÍ

Historická Praha

Tento projekt je již tradiční. Nuláček se vydal společně s druháčky na Petřín. Byl krásný den, takže si užili krásné přírody. Velkou atrakci byla jízda lanovkou. Prošli si park u hvězdárny – u té si popovídali o jejím významu a funkci. Pak vyrazili do zrcadlového bludiště, ale to bylo bohužel zavřené. Náhradní program – výstup na rozhlednu – se nekonal, protože na ní zrovna „řádili“ údržbáři. Prošli se tedy malostranskými uličkami, prohlíželi si staré domy a domovní znamení, až došli na historické Malostranské náměstí. I přes zavřenou rozhlednu se výprava vydařila.

Prvňáčci dostali za úkol popovídat si s rodiči o tom, co je v Praze zajímavého, kde už byly a co se jim líbilo. Úkol prezentovali ve škole, vyprávěli si o pražských památkách a zajímavostech. Vypravili se na Staroměstské náměstí k Orloji. To ráno ještě nebylo přeplněno turisty, takže se nechali okouzlit krásou Prahy. Kromě apoštolů, smrtky i kohouta pozorovali kalendářní desku od J. Mánesa s alegoriemi měsíců. Naváží na ně v učivu prvouky. Až si o Velikonocích budou povídat o učednících pána Ježíše, vrátí se i k apoštolům. Od Orloje prošli Karlovou ulicí ke Klementinu, Karlovu mostu a Vltavě. Pozorovali Pražský hrad, Petřínskou rozhlednu, ale i labutě, kachny a racky. Po nábřeží došli k Národnímu divadlu. Když se další den těšili pohledem na Prahu za zahrad Pražského hradu, děti už některé pražské památky z dálky poznávaly.

3., 4. a 5. třída se zúčastnila parádní interaktivní bojovky Vyšehrátky na Vyšehradě, zaměřené tento rok na Karla IV. Děti se vyřádily skoro jak v opravdovém středověku. Zkusily si výcvik rytířů, jízdu na koni bez držení, stavbu mostu, stavbu modelu města, udržet tajemství, vystřílely si svůj osud, vybraly oblek Karlu IV. na korunovaci, vyráběly královskou korunu, pronesly slavnostní řeč ke svému lidu, no prostě nádhera. Strávily tam celé slunné dopoledne a čas završily návštěvou hřiště Ze starých pověstí českých. Ve škole pak pátraly po dalších informacích o Karlu IV. a vyplňovaly pracovní listy.

5. třída na závěr jejich 4letého putování Prahou a poznávání její historie zavítala na Pražský hrad. Zahráli se Hru na hrad ve Starém královském paláci, kde se seznámili s nejstarší historií Pražského hradu. Prohlédli si katedrálu sv. Víta, Václava a Vojtěcha, zašli i do Galerie Pražského hradu. Ve škole své poznatky shrnuli.

A tak každoročně přidáváme nové poznatky a zážitky z cest po naší matičce Praze. Nechť nám v paměti dlouho zůstanou!

 

 

Školní rok 2015/2016

KVĚTEN

BRATRSKÁ PRAHA

V tomto roce 2016 naše škola slaví 25. výročí svého založení.
Při projektu v keramické dílně jsme se zamýšleli nad tím, proč má název Bratrská.
Ve středověku vzniklo na Moravě křesťanské společenství Jednota bratrská. Zakládala také školy vyhledávané pro svou mimořádnou úroveň vzdělávání. Vždyť právě zde byla přeložena a vydána česká Bible (kralická). Jan Blahoslav a Jan Amos Komenský byli biskupové této církve.
Jednotě bratrské předcházelo období vzniku husitských válek. V pražských kostelích kázali reformní kazatelé nejprve německy, později česky. Zjevovali lidem Boží pravdy a poukazovali na zlořády církevních představitelů. Lidé usilující o nápravu nevolili vždy správné prostředky. Dílo Petra Chelčického napomíná, že zjevené Boží pravdy nelze prosazovat mečem.
Naše děti vyrůstající uprostřed monumentálních svědků té doby zaujalo, že Jan Hus kázal v Betlémské kapli a byl rektorem Karlovy univerzity stejně jako Jan Jesenius. Také zde studoval i Lukáš Pražský. V kostele u Martina ve zdi tehdy poprvé podávali Svatou večeři podobojí na popud Jakoubka ze Stříbra. V Emauzském klášteře pak působili Peter Payne a bratr Řehoř. Král Jiří jim daroval statek v Tanvaldu v Orlických horách, kde na základě Bible a myšlenek Petra Chelčického založili Jednotu bratrskou.
Bůh sice nebydlí v chrámech vystavěných lidmi, ale v lidských srdcích. Máme však shromaždiště ze staré doby románské -rotundy. Její model vytvořila třída přípravná. Prvňáci nadšeně vytvořily kostel sv. Martina ve zdi. Druháci vystavěli Betlémskou kapli. Třeťákům se podařil kostel v Emauzích. Čtvrťáci dali dohromady Karolinum- část s historickou kaplí. Páťáci postavily největší evangelický kostel U Salvátora, na jehož stavbu koupil pozemek Jáchym Šlik, jeden z 27 popravených pánů po porážce na Bílé hoře.
Děti své třídní dílo začaly malou plochou částí podle připravených šablon. Dvacet těchto částí po slepení vytvořilo obvodové zdi. Následovalo tvoření střech, oken, dveří, věží a specifických architektonických prvků. Velikost téměř  kubický metr hliněné budovy napomohla, že se děti při společné práci mohli vzájemně respektovat. Ne pro všechny to bylo jednoduché, ale radost vždy nakonec převládla.
Děti byly obohaceny o historické souvislosti názvu školy a dozvěděly se něco o historii církve. Dále zakusily, že práce jednotlivce má nezastupitelné místo v díle celku. Prostorový monument dětem velmi pomohl  orientování se v prostoru. Rozvíjení sociální vztahů během spolupráce při stavění bylo také velmi cenné.

Vytvořené dětské keramické skicy byly vystavené na Zahradní slavnosti jako prodejní výstava s výtěžkem určeným do sociálního fondu.

Na keramický projekt Bratrská Praha jsme navázali také v hodinách angličtiny v 5. třídě a spojili jsme jej s projektem MY TOWN. Žáci ve skupinách zjišťovali informace o jednotlivých budovách a také jejich polohu ve městě. Výsledkem jejich práce byly plakáty s krátkými texty v angličtině na siluetách budov, které páťáci vytvořili v hodinách výtvarné výchovy. Anglické projekty byly vystaveny na zahradní slavnosti.

 

 

DUBEN

NOC S ANDERSENEM A POHRÁTKAMI PAVOUČKA VINCKA

PROSINEC

TŘI LODĚ PLOUT JSEM VIDĚL DNES

Vánoční divadlo Bratrské školy dostalo tentokrát název podle staré anglické koledy „Tři lodě plout jsem viděl dnes“. A byly to právě vánoční písničky z různých zemí, které se staly základem a inspirací našeho představení – vánočního cestování Evropou.

 

Děti koncem října s radostí přijaly můj návrh, že každá třída sehraje jeden z evropských národů a pak jsme se společně pustili do pátrání, jak se Vánoce v jednotlivých zemích rozmanitě oslavují, jaké tradice a zvyky se objevují nejen na Štědrý den, ale po celý Advent a vánoční čas. Bylo mi potěšením sledovat, kolik zajímavostí děti zjistily. Třeťáci dokonce výsledky svého bádání pojednali jako ručně psané listiny doplněné mnoha obrázky a fotografiemi – však jste si jich jistě všimli 18. 12. na výstavě ve foyeru salesiánského divadla.

 

Z nasbíraného materiálu jsme potom společně dali dohromady několik mini-příběhů -ke každé písničce a zemi jeden. Snažil jsem se, aby se děti co nejvíc podílely na přípravě scénáře a aby si každý zahrál postavu s alespoň drobným úkolem. Mysleli jsme i na to, abychom v divadle využili, co kdo z nás dovede – hraní na hudební nástroje, výtvarný a pohybový talent, zpěv, atd.

Role postav, které jsem do jednotlivých scén nabídl, si děti zvolily samy, (několikrát jsme se ujistili, že nikdo není nespokojen a asi ve třech případech jsme role na přání dětí přeobsadili) a společně jsme potom pro ně vymýšleli jednotlivé situace a krátké dialogy. To bylo moje třetí největší přání – chtěl jsem, aby děti pokud možno hrály jen to, pro co se samy dobrovolně rozhodly a v čem se cítí příjemně a neměly pocit, že musí jen dělat něco, co jim bylo přiděleno.

Myslím, že se to podařilo. Několik dětí nakonec trochu zalitovalo, že ve své roli málo mluví, ale vysvětlili jsme si, že v divadle není mluvení to nejdůležitější a nejzajímavější. Naopak je dobře, když se vše, co je možné, vyjádří akcí, aby se diváci měli na co dívat. Kromě toho bývá mluvení často pro nezkušené herce to nejtěžší – hrozí výpadky textu, nepřesvědčivé odříkávání naučených vět, špatná výslovnost a další potíže, které se musí odstraňovat dlouhodobou soustavnou prací, a tu jsme si z mnoha důvodů nemohli dovolit.

 

V každé třídě jsme si na první zkoušce „připili“ gumovými medvídky (na ex), s tím, že se všichni budeme snažit přispět do společného celku tím nejlepším, co dovedeme.

Mám radost z toho, že jsme pak na zkouškách měli až do poslední chvíle veselo a že děti i v závěrečné fázi, kdy se z hravého hledání přechází ke konečnému tvaru a nastupuje těžká a mnohdy únavná práce opakovaného fixování a vylepšování, stále přicházely s novými, často výbornými a vtipnými nápady – i když jsme všechny bohužel nemohli použít. (Například s některými technickými návrhy Šimona Škáby by měl co dělat i početný profesionální filmový štáb.)

 

V amatérském a především v dětském divadle je vždycky minimálně stejně jako výsledek důležitý i tvůrčí proces. Moc rád vzpomínám na to, kolik příjemných společných hodin jsme během vymýšlení a zkoušení prožili, co všechno jsme se dozvěděli nejen o vánočních zvycích, hudbě, cizích jazycích a zemích, ale i o komunikaci, spolupráci, vzájemném respektování se, umění sdělovat a sdílet, o trpělivosti, smyslu pro humor a dalších dovednostech, které jsou v divadle nezbytně potřeba, a jak nás tahle práce, která má úplně jinou atmosféru a zákonitosti než běžná výuka, vzájemně sblížila.

Hodně dětí při zkoušení také objevilo nebo zdokonalilo různé své schopnosti a odvahu podělit se o ně s ostatními. Mnozí se při ovládnutí své nejistoty a obav z trémy a ostychu přímo obdivuhodně překonali!

 

Mám radost i z letošního „orchestru“, kde se kromě zkušených osvědčených muzikantů – pánů Miloše Rejchrta, Ondřeje Koláře, Jakuba Kovtuna a Matouše Šimka sešlo i několik muzikálních dětí z celé školy a pan Charvát nám jako překvapení zahrál sólo na foukací harmoniku. Děkuji moc dospělým muzikantům za to, že byli s námi a věnovali nám svůj čas. Pan farář Rejchrt obohatil náš repertoár mnoha hudebními aranžemi a bylo úžasné jak samostatně a zodpovědně se děti v kapele naučily vše potřebné, kolik prokázaly tvořivosti a ochoty pracovat.

Muzikanti, stejně jako námořníci ve vlastnoručně malovaném korábu, statečně účinkovali na scéně od začátku až do konce, čímž na sebe vzali velkou odpovědnost a nutnost důkladné přípravy a za to jim patří uznání a díky.

 

Musím moc poděkovat Martině Delišové, která s dětmi vytvořila vánoční divadlo v loňském roce. Letos obětavě pomáhala nejprve španělským vílám s jejich velkolepou taneční scénou (což bych já – netanečník – nikdy nesvedl) a později úplně všem při závěrečných zkouškách, kdy už jsme byli přeci jen trochu unavení a její „vnější oko“, čerstvá energie a bohaté herecké zkušenosti nám přišly velmi vhod.

Moc nám pomohl také pan Husar jako zdatný konstruktér, pan Jílek se svým autem, kterým odvezl do divadla a zpět do školy naše nespočetné a obrovské rekvizity, paní Jurkovičová, která nám pořídila záznam představení a fotografie ze zkoušky, paní ředitelka jako skvělá organizátorka, Jana Hubatová, která vždycky dovede zařídit všechno, co je zrovna potřeba, a především všichni učitelé, kteří ještě navíc ke všem svým obvyklým povinnostem po celou dobu zkoušení společně s rodiči pomáhali dětem zvládnout jejich role a sehnat kostýmy. Za pomoc s realizací výtvarné stránky divadla moc děkuji paním učitelkám: Marušce, Zuzce, Noře, Elišce, Katce, Karolině, Saše a Martě.

 

Příprava divadla si vždycky vyžádá hodně času a úsilí. Mohlo by se zdát, že až moc, vzhledem k tomu, co všechno je ve škole potřeba stihnout. Ale zážitky a zkušenosti, které při takové práci děti získají, nemůže vyučování žádného předmětu úplně obsáhnout. Proto je určitě dobře, že jsme se jí mohli věnovat. Výsledek jsme nakonec při představení ani moc nepokazili a ještě jsme si ho příjemně užili.

 

Děkuji z celého srdce všem a jsem moc rád, že jsem mohl vánoční divadlo naší školy s dětmi, učiteli a rodiči z Bratrské dělat.

 

Daniel Razím

 

 

ŘÍJEN

Jak jsme poznávali stromy, co tvoří les

Do lesa vede tajemná brána,
a když se do ní podíváš,
dřív než se ve snu dočkáš rána,
poklady vzácné na dlani máš.

Ne každý smí bytosti lesa uvidět, ne každý rozumí řeči stromů, ale stojí za to se o to alespoň pokoušet stále znovu a znovu.
A jelikož milovat můžeme jen to, co poznáme, vydali jsme se poznávat stromy. A nejlépe se stromy poznávají v lese, tedy pokud jste docela malý školák a raději na svět saháte a koukáte, než o něm čtete.

Prvňáčci se pustili do stromologického bádání hned v září při putování s Ferdou. Ve třídě jsme si pak vytvořili vlastní strom z opravdického listí. Emě se tak vydařil, že na něj do třídy přilétly dvě nové sovy, jedna sova listovo-šiškovo bodláková si sedla na strom, druhá stále létá v povětří. Brzy se ještě vydáme prozkoumat sad, podle nezávislých zdrojů zde vyrostla jabhrutřešslíva meruňkovišňová, včas vás budeme informovat.

Druháčci se vydali prozkoumat stromy u Saši na zahradě a háj v Roztokách u Prahy. Byl krásný větrný den, listí padalo tak hustě, že jsme se radovali z toho, že sněží. Sbírali jsme ty nejkrásnější listy, a stále jsme nacházeli krásnější. Položili jsme dárek ke stromu, který se nám nejvíce líbil, a obkreslili si jeho kůru na památku. Ve škole jsme zkusili pro strom napsat básničku. Povídali jsme si o tom, co všechno nám dává les a úspěšně zvládli několik zábavných pracovních listů. Každý jsme si vybarvili jednoho lesního skřítka a vymysleli jsme mu nejen jméno, ale i to, proč se tak jmenuje, kde bydlí a co má nejraději k jídlu. Ve skupinách jsme si zahráli na veverky, lišky, zajíce a ježky. Kreslili jsme je, hledali informace, ale i vymýšleli básničky a hry, které si naše zvířátka nejraději hrají. A až k nám do třídy přijdete, podívejte se i na náš velký strom, má nové obyvatele.

Spolu se třeťáky byste se vydali na úžasnou výstavu Les. Přivítala nás velmi milá paní a zavedla nás do síně s krásným stolem z vykotlaného ležícího stromu a povídala si s námi. Dala nám nahlédnout do pracovny svého dědečka, lesního ze začátku minulého století. Na chodbě jako v kmenu stromu jsme si vysvětlovali čtení z letokruhů. Kmenem jsme doputovali ke stromové studánce, za rohem byly ptačí budky s hmatovým poznáváním, tunýlkem jsme se octli v pohádce, kde jsme se sesedli uvnitř stromu a bádali. Všimli jste si, že máme na prstech také letokruhy? A najednou jsme byli v hale, kde z 15 km papíru stál ohromný strom, všichni jsme se do něj vešli! Pomocí papírových masek lesních zvířat jsme se pak stali součástí lesa. Dokázali jsme si vyrobit vlastnoručně papír! Byli jsme ve snu, v pohádce, poskakovali jsme po špalíkách a při tom hučeli:
Šla hlava lesem,
šly ruce lesem,
šlo břicho lesem,
šel zadek lesem,
šly nohy lesem…
Kde jsem?
Jsem v lese noh
a spánek mne zmoh´.
Na mechu chce se spát
Chci si nechat zdát jen
ten tajemný sen…

Pokud jste už větší školák, už vás tolik nebaví brodit se hromadami zabláceného listí a spokojeně se pustíte do bádání. U nás, u čtvrťáků, byste mohli vidět vědce, zabývající se určováním listů z těch nejvzácnějších, ale i z obvyklých stromů. Viděli byste čistou a pečlivou bádací práci. Myslíme, že naše originální výstava na sloupech zaujala mnoho kolemjdoucích.

Stejně tak i my, páťáci, jsme se pustili do bádání, kreslení a zpracovávání informací o stromech, svou práci jsme měli za úkol prezentovat. Kdo je ale spíše umělec než vědec, mohl napsat pověst nebo dokonce, pokud se odvážil, zkusit si animaci v programu Scratch. Pokud chcete vědět, jak se nám pověsti povedly, podívejte se do textů v pracích žáků. Zde jenom malý kousek:

Strom života – František B.
„Byl jednou jeden muž jménem Kukae a ten rozséval semena po poli. Mezi semena vína se zakutálelo semeno baobabu. Těch semen vína bylo tolik, kolik je lidí na zemi. Za několik dní vyrostl na poli baobab se stejným počtem listů, jako bylo semen vína. Pokaždé, když se někdo narodil, narostl baobabu list, když někdo zemřel, baobabu list spadl. Na podzim neopadával a k dětem i mluvil.

A tak, pokud k vám mluví strom nebo pokud jste viděli Strom života, na kterém jste krásným zlatým listem, nebojte se a projděte bránou lesa, stačí zavřít oči a zhluboka se nadechnout.

ZÁŘÍ

Jak jsme poznávali letos Prahu

Je už tradicí, že několik krásných zářijových dní věnujeme ve všech třídách naší milé Praze. Snažíme se na ni podívat jinýma očima. Očima fantazie a úžasu. Zvedáme hlavy vzhůru, zaměřujeme se na detaily, ale snažíme se i nahlédnout pod povrch času a vydáváme se proti proudu řeky dějin.

Spolu se čtvrťáky, druháky a prvňáčky byste se letos mohli vydat na slávou a pověstmi opředený Vyšehrad. Čekala by vás vždy krásná procházka a nejen to. Třeťáci se vydali na Staroměstské náměstí a páťáci poznávat Prahu barokní.

A už nás čekala společná prezentace našich objevů. Prvňáčci nám předvedli volnou asociaci nápadů spojených s písmeny slova Praha. Před našima očima se objevila pestrá mozaika slov, která dohromady vystihla naše hlavní město.

Druháci nám zahráli dramatické stínové divadlo propojující historii Vyšehradu s pověstmi vážícími se k tomuto místu a vytvořili leporelo ze své cesty po Vyšehradě.

Třeťáci se pustili do nádherného úkolu stvořit keramický model Staroměstského náměstí. Nádhera! Stačilo se v duchu zmenšit a poslouchat povídání budovách a o událostech, které se tu odehrávaly.

Čtvrťáci vytvořili pečlivou plakátovou prezentaci významných staveb nacházejících se na Vyšehradě, provázenou krátkými informacemi.

Páťáci se zaměřili na barokní stavby v Praze a připravili pro nás program na interaktivní tabuli spolu s plakáty, na kterých nám představovali nejdůležitější znaky barokních staveb. Prezentaci propojili s hudbou, zmínili se i o oblečení a účesech. Na závěr nás čekal testík z barokních pojmů. Jestlipak víte, co je akant, čuček, feston, fronton, kasulové okno či volské oko?

A aby toho nebylo málo, zazpívali nám naši šikovní nuláčci spolu s paní učitelkou několik vtipných písniček.

Už se těšíme na příští rok a Prahu historickou, stačí jen si chytit další nápad, co poletí kolem. Škoda jen, že jste nemohli být s námi.

 

Školní rok 2014/2015

KVĚTEN

Abraham a Úrodný půlměsíc

Při letošním tvoření v keramické dílně jsme se zamýšleli nad otázkou odkud pocházíme a jaké odpovědi máme v Bibli. Stručně jsme prošli etapy stvoření světa až k dokonalému obrazu Božímu – člověku. Se svobodnou vůlí uprostřed harmonie Adam s Evou však vpustili do života právo na zlo. To viděli na bratrovraždě svých synů Kaina a Abela. V počínání dalších lidí zlo rostlo. Jen jediná rodina muže jménem Noe dostala od Pána Boha úkol postavit velkou loď, do kterého by se vešlo množství zvířat od každého druhu po páru. Následovala potopa, katastrofa, kterou přežili jen oni. Nejsmutnější byl Bůh. Slíbil, že už nikdy takovou potopu nedopustí a na důkaz toho stvořil duhu. Zkamenělý útvar přesných rozměrů, jaké máme v Bibli zaznamenané, je na hoře Ararat v Turecku.
Ten a jiné obrázky jsme si promítly z nové promítačky.
Noeho synové se stali praotci lidí a jejich jména – Sem, Chám, Jafet – jsou v názvech národů.
Semité žili v krajích od Mezopotámie po Egypt, kterému říkáme Úrodný půlměsíc. Prvním pojmenovaným národem u řeky Eufratu byli Sumerové.
V bohatém městě Ur žil muž jménem Abram. Víme o něm, že hledal živého Boha. Bůh ho oslovil a dal mu slib, že jeho potomků bude jako hvězd na nebi. Bůh Abramovi také řekl, aby opustil své město, že ho dovede do jeho země Kanánu.
Abram se svou krásnou ženou Sárou dlouho syna neměli a tak podle mezopotamského práva se narodil syn z otrokyně. Jmenoval se Izmael a je považován za praotce Arabů.
Když bylo Abramovi 99 let, Bůh potvrdil zaslíbení a za rok se Sáře narodil Izák.
Abram byl přejmenován na Abrahama (otec hlučícího davu).
Izák měl syna Jákoba, který dostal jméno Izrael a tak se podle něj tento národ jmenuje dodnes. Rodová větev pokračovala až do narození Pána Ježíše Krista, ve kterém Bůh připravil spasení z hříchu zděděného po Adamovi a Evě.
Děti si při vyprávění o stvoření člověka vymodelovali postavu z 1 kusu hlíny. Ke konci vyprávění si ji dotvořili do podoby Abrahama.\\

PROSINEC

   „AŤ SVÍTÍ“ – tak se letos jmenoval vánoční večer v Salesiánském divadle. Tradiční vánoční divadlo bylo tentokrát, v mnoha ohledech, přece jen trochu netradiční.

    Nerežíroval ho báječný učitel Vítek Březka a nehrál se dramatický text, ale svébytný útvar složený z textů – dětských dopisů (vybraných z knih Děti píší Bohu, Dopisy dětí Bohu, Dear God) a černošských spirituálů.  Obojí vybrala, sestavila a také režírovala Martina Delišová, za vydatné muzikantské podpory pana faráře Miloše Rejchrta, který se též částečně podílel na výběru písní a hlavně dal spirituálům svůj osobitý jazzový šmrnc. Protože Miloš Rejchrt zároveň písně nahrál a nazpíval pro účely výuky, mohl nácvik písní probíhat nejen s precizní Martou Krejčíkovou v hudebním kroužku a o hudebních výchovách, ale i s ostatními učiteli (včetně paní ředitelky) napříč ročníky a rozvrhem.

   Spirituál, jak známo, má své kořeny v Africe a pro Evropana není vůbec jednoduché „nakazit se“ jeho specifickým rytmem a nechat se jím unášet do té míry, že zpívá celé tělo (zpívalo se i anglicky!).  Tělo bylo třeba trochu rozhýbat, rozdýchat a naladit, a to byla docela legrace, ale i pěkná dřina.  Ale vyplatila se. Když jsme se na hlavních zkouškách v tělocvičně potkali a slyšeli všichni dohromady, bylo to lepší než jen sami ve třídě a v TEN večer se z dětí stal nádherný, barevný gospelový sbor, který zpíval a tančil nakažlivě.

   Děti, které říkaly texty, stály před důležitým, nelehkým, ale dobrodružným úkolem: Vědět co říkám! Nečíst slova, ale sdělovat myšlenku. Ve škole se děti učí poznávat text formálně, větnou skladbu, gramatiku…, ale teď měly poznat, že aby text ožil, musí se najít jeho smysl (tady je gramatika krátká), a pak ho sdělit sám za sebe! Úkol těžký i pro profíka!:) Děti byly skvělé, znovu a znovu zkoušely, hledaly a lopotily se a dokázaly to! Nejen, že zazněly texty  bezprostředně a s přesným výrazem, ale i nahlas!  Děti suverénně zvládly „umluvit“ sál bez mikrofonů! A hlavně, bavilo je to!

   Večer 16.12. byl skutečně krásný. Nejen díky poctivé přípravě dětí, učitelů, ale i díky muzikantům. Haně Švejdové, Martě Krejčíkové, Milošovi Rejchrtovi, Janu Kolářovi, Jakubovi Kovtunovi, Matoušovi Šimkovi a Danielovi Razímovi , a také díky vnímavému a vstřícnému publiku.

   Když utichl barevný rej a s poslední písní (V jeslích dítě spinká) padla na jeviště tma a rozsvítila se malinkatá světýlka v rukou dětí a rodičů v hledišti, zpívalo se společně a vypadalo to jak z Karafiátových broučků, dostala jsem ten nejkrásnější vánoční dárek!

Děkuji.

Martina Delišová

ŘÍJEN

Den zvířat v Bratrské

Tento den nám vyšel na pátek 24. října, kdy se škola zaplnila rozmanitými domácími mazlíčky, ale i tvorečky méně domácími, méně mazlivými, ale zase třeba o to více užitečnými.

Den zvířat je společný pro celou školu, ale každá třída ho mohla pojmout po svém. Pojďme do každé trochu nakouknout, ale pššt, opatrně, některá zvířata jsou přece jen plachá a potřebují určité ohledy…

–                 Tak tady jsme v první třídě. Sympatická paní učitelka si vzadu na koberci se zvířátky povídá o dětech, co jedí, jak se o ně staráme…ehh, vlastně naopak, povídá si samozřejmě s dětmi o zvířátkách. Jde jim to moc pěkně, mají zajímavé postřehy… a co se to tam hýbe, ano, v náručí jedné holčičky se zrovna protahuje a na celé kolo zívá malé koťátko. Vskutku roztomilé. O kousek dál po podlaze vážně odměřuje kroky želva, tamhle se do pilin schovává křeček, v lahvi si hraje na větvičku strašilka a kdosi se snaží mazlit se žížalou, ale nějak to není ono, tak si nakonec půjčuje také koťátko…paní učitelka má najednou na děti záludnou otázku: chtěl bys být kočkou nebo psem? He!? Každý odpovídá nejlépe, jak umí a paní učitelka je, zdá se, spokojená. Jde pustit dětem film „Jako kočka a pes“ a možná se dostane i na Maxipsa Fíka. Ale to už my neuvidíme. Potichu se přesuňme do druhé třídy…

–                 Vidíme dobře? Opravdu tady mají hned tři psy najednou? A vůbec si navzájem nepřekážejí. Opravdu příkladné chování dvou dam borteriérek a gantlemana bostonského teriéra. Dokonce si skoro ani nevšímají dvou králíčků, kteří vzadu nevěřícně klopí uši, jednak proto, že se nestanou jejich obědem, a potom kvůli zajímavému výkladu paní učitelky. Tolik toho o sobě nevěděli ani oni sami! K tomu jsou ve třídě nastálo s druháky osmáci (ale ti zvířecí) a spousta zvířat plyšových. Však pozor, rychle ze dveří! Na druhou třídu zrovna přišla řada s prohlídkou ostatních tříd, tak ať nás samou nedočkavostí nepovalí. Pojďme za nimi do třetí třídy, snad se tam ještě vejdeme…

–                 Ale takhle zajímavé povídání o hadovi jsem snad ještě neslyšel! Tady je cítit, že má paní učitelka neskutečný přehled o všem, co říká. A těch zvířátek všude kolem, mohli by zde klidně vybírat vstupné. Navíc si děti zvířata kreslí a připravují pro ně příbYtek a dokonce to ve třetí třídě zvládají už i s tvrdým Y. Co nás asi čeká ve čtyřce, nemůžu se dočkat, pojďte…

–                 No jo. To by ani nebyla paní učitelka Marie, kdyby neměla všechno dokonale připravené. S trochou fantazie bychom mohli vidět i samotná zvířátka, jak vzorně sedí na svých místech a zaníceně debatují o svých zvycích, zajímavostech, stravovacích návycích, jejich znacích, dělení podle vnitřní stavby těla…jedna myška se dokonce tak nechala strhnout tvůrčí atmosférou, že se nabídla s praktickou ukázkou potravního řetězce. Naštěstí si to nechala od dětí rozmluvit…Tak co, má vůbec cenu chodit také do páté třídy nebo to učitel Standa nezvládl? Rozeznáme v případném chaosu zvířata od dětí a naopak?…

–                 Nervózně se hvějící rukou otevíráme poslední dveře a naštěstí se dostavuje úleva. I zde je všechno v pořádku. Stačí zběžný pohled na dětmi ověšená stropní svítidla a stěny, abychom pochopili, že je tady vše, jak má být. Ale vážně, živočichové a povídání o nich s náležitými ukázkami je v plném proudu, proto můžeme dveře zase pěkně zavřít a vydat se klidně na cestu domů…

To byl ale den! Takové Dny zvířat by mohli být klidně každý den, co říkáte? Ale z toho dnešního už je to všechno.

 

ZÁŘÍ

Historická Praha

Jako každý rok jsme věnovali měsíc září procházkám Prahou a poznávání dalších zajímavostí z historie našeho hlavního města.

Prvňáčkové a druháčkové navštívili Pražský hrad. Prošli si chrám svatého Víta, Starý Královský palác a dostali se i do Zlaté uličky. V chrámu svatého Víta se dětem líbil náhrobek Jana Nepomuckého a kaple svatého Václava.  Ve Starém Královském paláci ve Vladislavském sále si mohly představovat rytířské souboje a dupot koňských kopyt zase na Jezdeckých schodech. Nejvíce se jim však líbila Zlatá ulička. Chlapci obdivovali množství zbraní, štítů a brnění, děvčata zase zařízení malých domečků. Rázem se všichni cítili jako v pohádce.

Třeťáci navázali na loňskou procházku Královskou cestou, kdy si prošli trasu od Obecního domu na Malé náměstí. Letos jejich putování po cestě budoucích českých králů ke korunovaci pokračovalo. Prošli Karlovou ulicí přes Karlův most na Malou Stranu. Prozkoumali Staroměstskou mosteckou věž i sochu Karla IV., na Karlově mostě si prohlédli sochy, zejména Kalvárii – sv. Kříž, sochu Jana Nepomuckého a sochu Bruncvíka. Mosteckou ulicí přes Malostranské náměstí došli do Nerudovy ulice. Děti počítaly a zaznamenávaly domovní znamení, kterých je v Nerudově ulici bezpočet. Cestou králů je provázely pověsti vztahující se k místům, kterými děti procházely. Jejich putování zakončil chrám svatého Víta, místo korunovace českých králů.

Čtvrťáci navštívili Vyšehrad, kde se kochali krásnými výhledy na Prahu a okolí. Prošli vyšehradským hřbitovem a navštívili park s Myslbekovými sochami – postavy ze Starých pověstí českých. Během měsíce září zpracovával každý žáček čtvrté třídy vybrané historické místo Prahy. Své vytvořené plakáty pak vystavili podél schodiště školy. Protože se ve vlastivědě učí o naší historii, své vytvořené plakáty i dále využijí.

I páťáci vyrazili prozkoumávat zajímavá místa historické Prahy. Soustředili se na jednotlivé sochy na Karlově mostě. Každá skupinka dětí si vybrala nějakou sochu, které dělala jakéhosi patrona. Děti sochy kreslily, fotily, vyhledávaly o nich informace a vše zpracovaly do zajímavých plakátů.

Ani školní družina nezůstala pozadu a vypravila se na prohlídku Malé Strany, na Kampu a k Čertovce a přešli také Karlův most. Cestou si děti užily souboj dvou družstev a změřily své schopnosti ve vnímání detailů v okolí a ve znalostech Prahy. Nejakčnější byl úkol na Karlově mostě, kde bylo úkolem najít a zahrát jako živý obraz vybrané sousoší. Obě skupiny se toho výborně zhostily.

Začátkem měsíce října jsme se všichni sešli v hale a jednotlivé třídy prezentovaly historická místa Prahy.

Prvňáčkové představili své domečky, nádherná vitrážová okna, předstoupil král s královnou a celé představení doprovázely básničky o Zlaté uličce a o chrámu.

„ My jsme malé domečky,

z úzké Zlaté uličky,

v bezpečí se krčíme,

čistotou se zdobíme.

A kdo bydlí uvnitř nás,

raduje se celý čas.

Druháčkové si namalovali Zlatou uličku téměř v životní velikosti, kde se objevili členové hradní stráže, zlatníci, bylinářky, krčmářky, jasnovidka, služebnictvo, spisovatel Franz Kafka i filmový historik Kazda. Toník a Rostík nám představili chrám svatého Víta a korunovační klenoty.

Třeťáci svoji cestu zaznamenali do obrázků, plánů cesty, přidali kresby domovních znamení a celou královskou cestu spojili do pěkného leporela. Procházkou nás provázela Madlenka.

Čtvrťáci své nádherné plakáty o historicky zajímavých místech Prahy vystavili podél schodiště a i nadále se svými plakáty budou pracovat a to v hodinách vlastivědy.

Prezentaci historické Prahy zakončili páťáci seznámením se zajímavými sochami Karlova mostu a to také ve formě plakátů.

Příští rok se po stopách historie Prahy opět vydáme.

Školní rok 2013/2014

BŘEZEN

Prahrnec

V letošním tvoření v keramické dílně jsme se přenesli do doby kamenné, do 6. tisíciletí před narozením Krista.
Vyprávěli jsme si, jak se lidé nejprve živili lovem zvěře. Postupně měnili způsob života a živili se více tím, co vypěstovali. Stavěli si domy, pěstovali obilí, chovali zvířata. Při hospodaření potřebovali nádoby, které si vyráběli z hlíny. Povídali jsme si o přípravě hlíny a jejím vypalování.
V neolitu na území Prahy žili lidé, kterým archeologové dali jméno podle tvaru a zdobení nádob. Rytými linkami zdobil lid s lineární keramikou. V Šárce ještě přes ně malovali tmavé spirály. Z lineárního typu zdobení se vyvinula kultura vypichované keramiky. Oblíbené tvary nádob daly jméno lidu nálevkovitých, tulipánovitých a zvoncových pohárů. Z neolitu jsou nálezy protoúnětické kultury a krásné nádoby jsou lidu kanelované (žlábkované) keramiky. Podle kopce Řivnáč byla nazvána řivnáčská kultura s typickými hrnky s rohatými uchy.
Děti si také vyrobily nádobku v pravěkém stylu. Můžete je vidět vystavené v hale školy.

ÚNOR

Zimní olympijské hry

Olympijské hry – sportovní událost roku, která obletěla celý svět. Tentokrát se konala v Soči v Rusku od 7. – 23. února 2014. Skutečnost, že jen pár zastávek tramvají od naší školy byl vybudován Olympijský park na Letné, nás přivedla na myšlenku věnovat se této události mnohem hlouběji. Děti to bavilo, většinou došlo k propojení škola – rodina. Doma taťkové a někdy i maminky u olympijských přenosů a ve škole prohlubování vědomostí o olympiádě jako takové, o jejím poslání….. Vzhledem k tomu, že v zimě chodíme s dětmi bruslit, nemohli jsme si nechat ujít možnost vyzkoušet bruslařskou dráhu. Odměnou bylo některým třídám ukázka krasobruslařského umění v podání malých krasobruslařů. A to byl zážitek! Vidět ve vzdálenosti pár metrů, jak se lítá vzduchem a působí to tak normálně a lehce. Po skončení sestavy si žáci mohli hned vyzkoušet, zda je to tak snadné, jak to vypadá. Úžasné střetnutí představy s realitou. Sledování přímých olympijských přenosů na obrovských obrazovkách bylo také výjimečnou událostí. Páťáci zažili hokejový zápas, Jágr střelil gól a ten výbuch společného nadšení byl silným zážitkem. Třeťáci zase sledovali část závodu našich biatlonistů o medaili. Ukázka sportovních disciplín jako např. snowboardování, curlingu, krasobruslení byla pro děti zajímavým zpestřením.

Každá třída si téma olympijských her zpracovala po svém. S narůstajícím věkem žáků narůstaly i znalosti a způsoby uchopení tohoto tématu. Výstupy těchto aktivit mají jednotlivé třídy vystavené ve třídách. Pouze 3. třída vystavila svoje dílo v hale škole – moc povedené! Prvňáci vytvářeli referátky, druháčci si vyrobili svůj plakát olympijských her. Výsledkem práce čtvrťáků s informacemi byli pracovní listy, páťáci se věnovali jednotlivým sportovcům a zpracovávali o něm poznatky. Žáci se zabývali myšlenkou: „Jaký sportovec je? Jaké vlastnosti jsou ty, které mohou vést ke zlaté medaili?? Mám takové vlastnosti jako: vytrvalost, houževnatost, důslednost, cílevědomost, přesvědčení… i já???“ Jsou to vlastnosti, které vedou jen k získání olympijské medaile? Může je člověk využít i jinak?

Je dobré mít svůj vzor a ten se na olympijských hrách nabízel….

 

 

 

LEDEN

 

ETIKETA – základní triáda

 

Letošní lednový projekt se nesl v podobném duchu jako v tom minulém roce. Ples v únoru byl výzvou, jak se opět aspoň krůčkem posunout ve společenském chování. Jednotliví učitelé si tentokrát řešili téma  – základní triáda v etiketě ve třídách po svém. Pro upřesnění – základní triáda – pozdrav, prosba, poděkování. Kéž bychom docílili toho, že za pět let pobytu v Bratrské škole se tyto tři úkony stanou samozřejmostí pro všechny děti! Vyvrcholením byl Páťácký ples spojený se stužkováním prvňáčků. Jak se povedl, jste měli možnost posoudit sami. Já z této akce mám velmi dobrý pocit. Zlepšovat se vždy něco najde, tak uvidíme, co bude příští rok.

Zápisy jednotlivých třídních učitelů:

 

1. třída

Probírali jsme etiketu, neboť ples se blíží. Pouštěli jsme si část Špačkovy Etikety s názvem Pozdravy a pak ji rozebírali. Děti povídaly o věcech, které se jim ve třídě a ve škole líbí a které ne. Tím pádem jsme se také opět podívali na vztahy dětí ve třídě i s kamarády v ostatních třídách. Vybrali jsme zatím 3 nejdůležitější pravidla chování ve třídě – hlášení při vyučování, vzájemná pomoc ve třídě a kamarádství. Děti se slíbily chovat mravně, tak uvidíme.

2.třída

Začátkem února proběhne Páťácký ples, na který někdo z nás půjde. To, jak se na plese chovat a jaké je vhodné společenské chování jsme si připomněli projektovým dopolednem s názvem Etiketa – základní triáda. Pozdravit, požádat a poděkovat jsme se učili ve společnosti spolužáků naší třídy. Vzájemně jsme se pěkně zdravili, chlapci požádali dívky o tanec, zatančili jsme si mazurku a chlapci po tanci odvedli své spolužačky na jejich místo a pěkně jim poděkovali. Inspirací nám byli krátké ukázky z Etikety pana Špačka. Snad na slušné a pěkné chování nezapomeneme i v den plesu.

3. třída

Během měsíce ledna jsme se v rámci projektu „Základní triáda etikety“ zaměřili na společenské chování. Nejprve jsme si zahráli rozhovory v učebnici českého jazyka ze strany 66. V rozhovoru se správným chováním jsme objevili pozdrav, žádost (prosbu) i poděkování (tedy celou triádu). Později jsme na tuto triádu navázali povídáním o chování na plese. Ve dvojicích jsme nacvičili a vyzkoušeli, jak bychom se měli na plese správně chovat. Jednotlivé dvojice zahrály ukázky chování na plese jako kratičké divadelní etudy. V další části projektu jsme si pustili části seriálu o společenském chování s Ladislavem Špačkem. Také jsme si prohlédli některé tance, které se dají na plese tancovat. Líbilo se nám například předtančení taneční školy Duha – nádherný valčík tančily děti. Doma jsme vymýšleli, co bychom mohli na plese dělat, abychom se nenudili a nezlobili. Mezi povedené nápady patřil například tanec a to nejen ve dvojicích, ale i v hadovi, v kruhu, ve skupinách nebo jednotlivě. Objevily se také návrhy na různé soutěže a zajímavé aktivity – lovení papírových ryb, kreslení na obličej. Některé návrhy nebyly špatné, ale dohodli jsme se, že čtení knížek, hraní deskových, karetních nebo společenských her na ples spíše nepatří. Plesu se zúčastnilo 14 dětí ze třetí třídy, a pokud se jejich chování proti předchozímu roku alespoň trošku zlepšilo, tak se náš projekt povedl.

4. třída

Slušné chování je na každodenním školním pořádku, a to od první třídy. Již vloni jsme probrali, jak se chovat nejen v běžném pracovním dnu, ale i etiketu v divadle nebo dokonce na plese a tu jsme si hned vyzkoušeli. Nejen slušné chování, ale i samotný tanec trénovali čtvrťáci v hodinách Hv s Martou Krejčíkovou, a proto letos plesali ještě o mnoho lépe než v letech minulých. Celý projekt vyústil propojením s českým jazykem a pracovními činnostmi. Ve skupinách i jednotlivě tvořily děti kolážový komiks na téma „Slušné chování“. Bylo s podivem, kolik dětí odvážně a vtipně reflektovalo ve svých dílech současnou politickou situaci. Těšte se, originální dílka jistě vystavíme.

 

 

 

Listopad – prosinec Vánoční divadlo

Hlas pastýře

K tradiční akci naší školy patří hraní Vánočního divadla. Prošlo samozřejmě určitým vývojem a mělo různé podoby. V posledních letech psala text přímo pro děti naší školy Marta Krejčíková. Každé divadlo mělo silnou hudební složku a děti zazpívaly spoustu krásných, tradičních i méně známých nejen vánočních písní. Bratrská škola si to může dovolit díky silnému a oblíbenému hudebnímu kroužku, který vede právě Marta Krejčíková. Má tedy pochopitelně na starosti i celé hudební nastudování. Vlastní scénář nabýval však ještě o text – sloky písní a dětem i učitelům přibývaly starosti, zda se vše zvládne. Tento projekt pak samozřejmě zasahoval i do ostatních předmětů, výuky. Každý rok se proto, jako bumerang, řeší, jak snáz, s menším vypětím… Často se při tom zapomene, že právě to je cíl projektu – aktivita samotných dětí, pochopení, že bez námahy a úsilí nejde ničeho dosáhnout, nic dotáhnout do konce. Setkání se s překážkami a jejich překonáváním je v běžném životě každodenní záležitost. Pochopení, že na divadelním představení se podílíme všichni, tedy  nutnost  kooperace… Pokud si nejsem jistý  pomohou mi spolužáci, kamarádi. Mohu mít radost z přípravy kostýmů, rekvizit, kulis… potřebné spolupráce, osobním ovládáním na jevišti i v zákulisí, překonávám své limity a posouvám je.. .Jsou to ty nejdůležitější oblasti osobnostního rozvoje, na které v běžné výuce mnohdy vůbec nedojde. Stejné nároky to samozřejmě klade i na pedagogický sbor a jeho souhru. Uskutečněním podobného projektu se dotýkáme nejmodernějšího směřování současného školství (viz. rozvířená diskuze kolem směřování PORGu a přáním M. Romana).

Letošní „Vánoční divadlo“: HLAS PASTÝŘE se podařilo stejně báječně, jako všechna předchozí! Většinu dětí zkoušení bavilo a já osobně věřím, že je tato zkušenost někam posunula.

Text napsal a upravil podle Luďka Rejchrta pan farář Miloš Rejchrt, který se podílel částečně s Martou Krejčíkovou i na výběru hudby, písní. Hudebně nastudovala s dětmi v některých třídách a hudebním kroužkem Marta Krejčíková. Jednotlivé třídní scény, výstupy nazkoušené třídními učitelkami a panem učitelem, slepil k sobě, režíroval Vítek Březka. Děkujeme všem hudebníkům, kteří děti doprovodili. Děkujeme za skvělou podporu i vám, rodičům při shánění a šití kostýmů, krys, kulis…  posilování  a povzbuzování dětí i nás učitelů, v neposlední řadě za dobrovolné vstupné a nákup drobností, kterým hradíme pronájem Salesiánského divadla.

Vítek Březka

Říjen – Zvířata

Pravidelně se v říjnu věnujeme zvířatům, využíváme Mezinárodního dne zvířat ke zdůraznění zájmu o zvířata nejen kolem nás. Tento rok jsme porušili tradici, kdy si děti jeden den v roce směly přinést svoje domácí mazlíčky. Snad příští rok. V každé třídě máme živá zvířátka, děti se učí za pomoci svých učitelů pečovat o potřeby zvířátek, uvědomovat si, že nejde jen o to pomazlení, ale o každodenní činnost, často i nepříjemnou, kdy čistí např. klec morčatům apod. S počtem živých zvířátek vede druhá třída – tam mají osmáky, hada a šneky. Ve čtvrté třídě přibylo morče, prý aby Bublině nebylo smutno.

Kam pravidelně v říjnu vyrážíme, je pražská ZOO. Vždy od října do března máme zakoupené školní permanentky. Jejich součástí jsou i přednášky odborných lektorů spojené s exkurzí. Každá třída chodí také s paní výtvarnicí do ZOO malovat. Kromě toho využije i několik vstupů školní družina na své páteční aktivity.

Každá třída si téma zvířat zpracovala po svém. Prvňáčci tvořili svoje první referáty – o jelenu, papoušcích, čápovi, kachnách…… Kreslili zvířátka, někdy pomáhaly i maminky. Přinesli si do školy svoje encyklopedie. Je neuvěřitelné, jak jsou naši prvňáčci bezprostřední, nestydí se a naopak si takové akce užívají.

Druháčci zpracovávali lesní zvířata. Ve dvojicích si hledali fakta o zvířeti, které si ve dvojicích vylosovali. Samozřejmě i kreslili a malovali les a zvířata v něm. Pro ostatní třídy si připravili tak trochu záhadné ukázky – lovecké trofeje.

Třeťáci si všímali zvířat v každém předmětu. Poslední den před prázdninami věnovali celý zvířatům. Zabývali se jejich ochranou. Vytvořili parlament, hlasováním vybrali téma k řešení – jednalo se o znečišťování přírody. Každá skupina, která seděla společně u stolu, zastupovala jednu stranu. Jedna ze skupin navrhla vybudování kamerového systému do přírody proti znečišťování odpadky a ničení. Parlament o tomto návrhu jednal skutečně uvážlivě, děti se zabývaly cenou, údržbou systému, finanční i materiálovou náročností, náročností likvidace systému. Byly vysloveny námitky o porušování soukromí nebo o nemožnosti sledovat všechna potřebná místa a hlavně včas reagovat na nevhodné chování. Doplňující návrhy a protinávrhy směřovaly ke zřízení lesní policie, domýšlely dostupnost míst po cestách a silnicích. Děti se v rámci rozpravy zabývaly i bioodpadem a nutností chránit lesy. Při ochraně stromů se dostaly až k výrobkům ze dřeva a k tomu, jak co nejúčelněji využívat dřevo, které na výrobky potřebujeme. Pro mnohé děti byly některé chvíle velice náročné, musely se smířit například s tím, že některý z jejich vlastních návrhů neprošel.

Ve čtvrtek 24.10. prezentovali žáci čtvrté třídy dětem ostatních tříd třídní projekt Den zvířat. Téma se týkalo starověkého Egypta, který děti zaujal na výstavě Tutanchamon. Čtvrťáci se rozdělili do pěti skupinek a samostatně pracovali na vyhledávání a zpracování informací o vybraném živočišném zástupci s výrazným postavením v egyptské mytologii. Děti pracovaly se školními NTB, encyklopediemi, vlastním přineseným materiálem. Vzniklo nám pět hezkých didaktických plakátů o skarabeovi, kobře, kočce, dravých ptácích a šakalovi. Pan učitel pomáhal pouze s  technickou stránkou. Chuť a zápal dětí se promítnul i do následné prezentace ostatním třídám. Ta byla povětšinou svižná, děti se snažily mluvit s patra, každý ze skupinky něco a šlo jim to.

Pátá třída se vydala do ZOO na exkurzi a přednášku na téma šelmy. Pro naše akční páťáky jako šité na míru. Ruku v ruce s tím souvisel i jejich říjnový projekt. Děti ve skupinách se zaměřily na specifické a životně důležité části těla šelem. Jedna skupina odprezentovala drápy, druhá oči, třetí uši…, vytvořili naučné velké plakáty, uvědomily si skutečnosti do té doby pro ně neznámé. Páťáci také dělali obecenstvo prvňáčkům při jejich prezentaci referátů a chovali se přitom moc pěkně. Kdyby se uměli podívat nazpět, viděli by dlouhý kus cesty za sebou, kterou za těch necelých pět let ušli.

Září – Historická Praha

Tradičně se v září všechny třídy věnují poznávání Prahy. Prvňáčci se vydali do Stromovky, všímali si, co vše v tomto rozlehlém krásném parku žije a roste. Druháci si prošli Královskou cestu, zastavili se v Ungeltu a u Staroměstského orloje. Třeťáci se vydali na Hrad. Měli i odborný doprovod lektora. Čtvrťáci se tento rok věnovali židovské otázce – navštívili Josefov a židovské muzeum také s odborným výkladem, dále synagogu v Jeruzalémské ulici a Libni. Páťáci se zaměřili na Karlův most a jednotlivé sochy. Kromě toho si čtvrtá a pátá třída prohlédla objekt Ministerstva zahraničních věcí – Černínský palác. Prošli si historickou část této budovy, stanuli i v osudné koupelně, kde ukončil svůj život Jan Masaryk.

To byl jen start k tomu, co následovalo. Každá třída se prezentovala. Škoda, že v naší škole nemáme velkou místnost, kam bychom na tyto příležitosti mohli pozvat i rodiče. Byl to opravdu úžasný kulturní zážitek. Lze se podívat na náš web do okénka VIDEO, kde jsme se snažili zachytit alespoň amatérsky to nejdůležitější. Fotografie nám opět pořídila paní Okrouhlíková, je se tedy na co dívat.    Prvňáčci si vytvořili výtvarné plakáty a sami před celou školou prezentovali, co zjistili. Ukázky hnízda, které děti za pomoci paní učitelky a asistentky vyrobily, byly velmi zajímavé. Z celého vystoupení bylo jasné, že děti všemu, co říkaly, rozuměly, vše si prožily a bavilo je to. Byli kouzelní, bezprostřední a zábavní.

Druháci také výtvarně zpracovali téma svojí vycházky – nakreslili mapu svoji trasy, různá domovní znamení a i strašidla, která velmi často vystupují právě v legendách vázajících se na místa, která navštívili. Moc hezky prezentovali vše, co zjistili. Podělili se s námi o některé legendy Nového města, vysvětlili, k čemu sloužili domovní znamení, či proč v kostele s. Jakuba visí ruka…..

Třeťáci nám dopřáli dokonce divadlo! Sehráli scénku o Janu Nepomuckém, ke kterému někteří žáci vytvořili ještě kresby vybraných památek. Celý příběh Jana z Pomuku komentovali redaktoři – vypravěči. Seznamovali diváky s podrobnostmi z historie, komentovali děj i jednotlivé postavy a pověsti o nich. Účinek představení byl podpořen kostýmy i rekvizitami. Kromě kulturního zážitku jsme se dozvěděli i nemálo informací z doby vlády Václava IV.

Na prezentaci ostatním třídám si čtvrťáci připravili krátké vystoupení nazvané „Kafka – procházka Prahou“, ve kterém se snažili vše, čím se během září zabývali v otázce judaismu shrnout do „trochu legrační“ vědecké přednášky. Nechyběly panely s poučnými informacemi a typicky židovské věci jako jarmulka apod.

Aby prezentace projektu nebyla jen suchým vyprávěním, rozhodli  se páťáci atmosféru Karlova mostu zahrát jako divadelní scénku. Ve třídě byly připravené vlastnoručně vyrobené makety soch a jednotlivci, kteří o sochách vyprávěli. Průvodkyně provázela cizinku z daleké země po Karlově mostě. Cizinka byla  v průběhu návštěvy okradena, přispěla chudému do klobouku a dozvěděla se jména a zajímavosti o vybraných sousoší. Celá třída pak na závěr zazpívala píseň od Karla Kryla – Anděl.

Zářijový projekt se velmi podařil. Společné setkání a sdílení prožitého umocnilo suchá fakta na zábavný prožitek, ze kterého si děti odnesou mnohem víc.

 

Školní rok 2012/2013

Květen – „Ke kořenům předků“

V dubnu jsme vyrazili na Moravu a prožili tam pěkné čtyři dny. Tento výlet do Suchdolu nad Odrou, Kunína, Přerova a Brna jsme prezentovali rodičům v pátek 17.5. Byl to příjemný trénink na vystoupení před celou školou, kamarády z ostatních tříd. Náš projekt vyvrcholil ve čtvrtek 23.5. Sešli jsme se ve druhé třídě u velké interaktivní tabule, na které jsme promítali vybrané fotografie z našeho výletu. Na zemi před tabulí byla instalace sádrových odlitků rukou a plakáty věnované osobnostem a událostem souvisejících s naším vyprávěním, které jsem pro třídu připravil já (Jan Hus, J.A.Komenský, husitství, baroko, …). Na krajních křídlech tabule byly plakáty připravené dětmi z nasbíraných informačních materiálů. Ty se týkaly Kravařska, J.A.Komenského a Jednoty bratrské. Třeťáci vcházeli do zaplněné třídy se zpěvem písně z kancionálu Jednoty bratrské datované rokem 1457 – „Radujme se vždy společně“ aby zaujali a navodili atmosféru pro další vyprávění. K vysvětlení odchodu Moravských bratří je zapotřebí pochopit mnohé dějinné souvislosti, pojmy: husitství, reformace, Jednota bratrská, baroko, protireformace, jezuité, exulant…tyto pojmy jsme i posluchačům vysvětlili hned v úvodu. Stejně tak jsme je seznámili na mapě s místy našeho putování a osobnostmi, o kterých bude řeč (J.Hus, J.A. Komenský, Kristián David, kníže Zinzendorf,…). Kromě historie Moravských bratří, odchodu do exilu, založení osady Herrnhut – česky Ochranova, místa, které střeží Bůh, vzkříšení Jednoty bratrské a misijních cest Moravských bratří do celého světa … jsme se zmínili samozřejmě o historii a vzniku Suchdolu nad Odrou (vzniku názvu Kravařsko, souvislosti s planými neštovicemi, bitvami v okolí během druhé sv. války, lásce ke koňům a country místních obyvatel…), což všechno dokládá expozice místního muzea. Odprezentovali jsme samozřejmě i návštěvu zámku Kunín, muzea J.A.Komenského v Přerově s expozicemi hmyzu, minerálů, krojů, pravěku… ale hlavně vývoje školních tříd – českého školství a J.A.Komenského. V tomto muzeu jsme si užili animační program k době a životu J.A.Komenského. Konec našeho výletu byl v jihomoravské metropoli Brně. Krom přespání v SZŠ EA v Líšni nás čekalo sochařské dopoledne v ateliéru FaVU VUT a výroba zmiňovaných sádrových odlitků rukou, pod vedením zkušeného sochaře Dušana Váni a Moniky Horčicové. Součástí prezentace byl i pracovní postup výroby. Po skončení proběhla malá diskuse, a pak už se žáci věnovali navozenému tématu ve svých třídách. „Ke kořenům předků“ se jmenoval náš projekt, na který jsme získali finanční dar prostřednictvím zřizovatele od přátel z Německa, saské církve. Děkujeme mnohokrát. Dále jsme vděčni za zprostředkování a pomoc paní Martině Sklenářové, Martě Krejčíkové a Ondřeji Svobodovi za dozor během celé akce. Všem Suchdolanům, zvláště pak Vandě, Libuši, Zdeňkovi a Davidovi za pěkné průvodcovství a starostlivost. Paní ředitelce SZŠ EA Brno Haně Svobodové za poskytnutí přespání a naší paní ředitelce Pavlíně Radové, že nám tuto akci umožnila. Za květenový projekt V. Březka

Duben – poNOCování s Andersenem.

Od roku 2000 se po celé České republice, nejen v knihovnách,ale i ve školách, pořádá večer plný knížek a čtení, který nese název „Noc s Andersenem“. Dne 5.4. 2013 byl už podruhé i v naší škole. Na tuto akci se všechny děti dopředu těšily, vždyť má přijít návštěva: šéfredaktorka časopisu Sluníčko, paní Bavorová a ilustrátorka a spisovatelka paní Popprová. Každá třída má připravený svůj celovečerní program a pak – spaní ve spacáku ve škole je dobrodružství samo o sobě. Po besedě o tom, jak vzniká časopis Sluníčko, jak se dělají ilustrace nebo dokonce celá kniha jsme se rozešli do jednotlivých tříd a po večeři začal individuální program. Prvňáčci ve třídě četli pohádky od H.Ch.Andersena a další hádali podle obrázků. V pozdějších večerních hodinách se vypravili pro poklad na půdu. Na půdě byla tma a tak trochu obav bylo určitě na místě. Poklad bylo slaďoučké lízátko. Ve druhé třídě proběhla po večeři divadelní produkce. Vlastně to bylo listování knížkou. Františkova maminka, paní Bartáková si připravila čtení z knihy paní Olgy Černé a ilustrátorky Michaeli Kukovičové „Kouzelná baterka“. Franta touží po pejskovi. Pejsek doma však nepřichází v úvahu! Naštěstí dostane od kouzelného dědečka baterku, která světlem „oživuje“ úplně obyčejné věci. Třeba odhozené plastové láhve, jehličí, klacky, tkaničky nebo špačky cigaret. Jenže to není jen tak! O oživlé „něco“ by se měl Franta umět postarat. S pejskem z pet lahve to ještě jde, ale co s oživlým chuchvalcem vlasů nebo obrovitánskou housenkou z peřin?? Třeťáci si ve třídě přečetli dvě Andersenovi pohádky a dozvěděli se z pracovního listu řadu informací o jeho osobním životě. Dostali se tak k tématu „Jinakost“. Co je to? Čím jsou „jiné“ přečtené pohádky? Jsou jiní i jejich hlavní hrdinové a proč? Kdo je jiný mezi námi? Jak se stavíme k jiným lidem, k jinakosti? Čtvrtá a pátá třída si po večeři pustili vyprošené video. Páťoši se ještě předtím společně vydali na st. Vltavská pro objednané výtečné pizzy. Poté si děti vybraly film Harry Potter a Kámen mudrců a v klidu se uložily do vodorovné polohy…Věříme, že i na letošní Noc s Andersenem budou žáci vzpomínat. Děkujeme za podporu rodičů, dále paní Bavorové a Popprové za návštěvu a vyprávění a samozřejmě všem učitelům za jejich nasazení, protože bez něj a bez nich by se podobná akce konat nemohla. Tak příští rok zase na shledanou. Za dubnový projekt V. Březka.

BŘEZEN – NA HORY JEDEM

Březen jsme pojali sportovně. Většina žáků odjela v prvním březnovém týdnu se školou na ozdravný pobyt na Šumavu. A vše nám bylo tentokrát nakloněno. Ubytování bylo tentokrát velmi dobré. V každém pokoji měly děti sociální zázemí a hlavně všude bylo teplo. Jídla bylo až moc a bylo opravdu dobré. My dospěláci bychom uvítali i lehčí stravu, ale děti milují knedlíky, omáčky apod. Každý večer byla i sladká tečka. S takovým zázemím se pak lyžovalo úplně hladce.

I počasí nám bylo nakloněno. Ze sedmi dnů pobytu jsme si užili sedm dnů slunce. K tomu byl čerstvě napadaný sníh. No prostě ideální podmínky na lyžování. Celkem deset dětí neumělo vůbec lyžovat. Na konci pobytu bylo všech deset pasováno na lyžaře. A to jsme u některých nevěřili, že se naučí lyžovat. Za to patří velký dík trpělivé Romaně Žatečkové, Yvoně Heřmanové a Tomáši Okrouhlíkovi, rodičům našich žáků, kteří s námi jeli a byli velkou pomocí.

Svah byl ideální na výuku – 1 200m dlouhá trať už něco nabízela včetně malého skokánku pro odvážné. A odvážných byla na konci pobytu většina. Den před odjezdem jsme dětem uspořádali závody ve slalomu. Nechyběly tedy ani diplomy a nejen sladké odměny. Tak to byl náš březnový projekt – pohyb a zase pohyb. To je ten základ. Nadstavbou je budování vztahů v třídním a školním kolektivu, vzájemná pomoc v terénu, večer při usínání, když se vloudí slzičky….. P. Radová, 5. dubna 2013

HABÁNI

Habáni, huterští bratři, toufaři, džbánkaři k nám přinesli výrobu malované keramiky na bílém podkladě. Říkáme jí fajáns neboli majolika. Habánská fajáns téměř 100 let držela středoevropské prvenství.
V době reformace v 16. stol. byli ze svých bydlišť pod Alpami vypuzeni lidé, kteří si jako model pro život určili Nový zákon. Trvali na tom, že člověk se má nechat pokřtít až po té, co se sám rozhodne pro život s Bohem. Také chtěli mít společný majetek, a tak žili ve skupinách ve společných domech.
V keramické dílně jsme si s dětmi povídali o středověku, reformaci a habánech. Děti si během února vytočily na hrnčířském kruhu nádobku a po výpalu ji malovaly do bílé nevypálené glazury. Habáni malovali 4 barvami barvítek. Děti malovaly 4 barevnými glazurami, jak je to nyní běžné např. u mařížské keramiky. Pro děti bylo zajímavé zejména točení na kruhu. Avšak i pro malování byla potřeba šikovnost a tu děti prokázaly. Eliška Tomanová, 15. března 2013

TŘI STROMY

V úterý 18. prosince 2012 jsme se již potřetí sešli v Salesiánském divadle na vánočním představení Bratrské školy. Nácvik začal 22. října, sešli jsme se v hale, vyprávěli jsme si děj hry a rozdali jsme si role. Po škole zněly písničky, které doplňovaly svým obsahem děj, připravovali jsme kostýmy, rekvizity a kulisy, každý přidal ruku k dílu. Rok od roku žáků přibývá, letos jsme se vyšplhali na počet 92 a poslední dvě zkoušky jsme měli v tělocvičně. Vzhledem k velké absenci dětí a náročnosti některých dějství jsme hru nacvičovali po menších částech, zvlášť písně a pohybový doprovod a teprve na poslední zkoušce jsme se dočkali kompletního provedení. O to větší byla naše radost, když generální zkouška v divadle byla podařená, obohacená světelnými efekty a hudebním doprovodem muzikantů. Představení bylo jedinečné nejenom díky tomu, že ho hrajeme jen jednou, ale díky Vám všem, kteří jste na jeho přípravě a samotném provedení spolupracovali. Patří vám velké díky.

Příběh se odehrává nejprve v zahradě, kde rostou tři stromy, které si vyslechnou rozhovor zahradnic vypovídající o tom, co Bůh v minulosti předpověděl – narodí se Spasitel – Ježíš Kristus. První strom by chtěl, aby se z něj stal trůn mocného krále, který by vládl nad celou zemí. Druhý strom si přál, aby lidem připomínal Boha a jeho lásku k lidem. A třetí strom by rád pomáhal proměňovat každou bolest, smutek a zlo v dobro. Zanedlouho je dřevorubci pokáceli a odnesli. První strom byl zklamaný, jeho dřevo použili na dřevěný žlab pro ovce. Jaké bylo jeho překvapení, když po nějakém čase do něj položili dítě, bylo největším z králů, kteří se kdy na zemi zrodili. První strom pochopil, že jeho sen se splnil. Ze dřeva druhého stromu se stal obyčejný stůl, byl ze své situace rozmrzelý. O pár let později se v jednom skromném domě u tohoto stolu sešlo několik mužů, rozdávali si chléb a víno a druhý strom si uvědomil, že tak bude lidem připomínat Boží lásku. Z třetího stromu udělali trámy, dlouhou dobu byly nevyužité, až je jednou spojili v kříž. Na obyčejných trámech se stala tak neobyčejná věc. Díky smrti toho člověka – Ježíše – se všem otevřela cesta k odpuštění. Tak i třetímu stromu se splnilo přání – pomohl proměnit každou bolest, smutek a zlo v dobro.

Tři stromy těší se ze světla,

první strom ozáří kometa.

Druhý strom skrývá se pod střechou,

u něj si přátelé oddechnou.

Třetí strom má svůj sen nebeský,

dokončit plán zvaný „Betlémský“.

Stromy nám přináší poselství,

zpívejme o Božím království!

Marta Krejčíková, 6. ledna 2013

DEN ZVÍŘAT

Říjnový „Den zvířat“ je žáky vždy netrpělivě očekáván, protože v tento výjimečný den s sebou do školy přivádějí nebo přinášejí zvířátka – svoje kamarády a domácí mazlíčky. I v tomto školním roce nebyla o zvířátka nouze, přivítali jsme pejsky, králíky, osmáky, šneky, křečky, morčata, myšky, ale také například slepici hedvábničku a chameleona. Během letošního „Dne zvířat“ jsme se také učili, jak pečovat o osmáky, koně, želvy, akvarijní rybičky, kočky, morčata, hady a psy. Pracovali jsme ve skupinách složených ze žáků všech ročníků, v každé skupině nás bylo 11 nebo 12. Z této společné práce vznikly prezentace, které si můžete prohlédnout na nástěnkách v přízemí. Ani to však nebylo všechno! Po skupinkách jsme si také zkusili poznávat vůně a pachy, seznamovali jsme se se stopami zvířat, malovali jsme zvířata hlinkou v keramice a zjistili jsme, jak těžko si zvířata musí opatřovat potravu. Po sladké odměně už se těšíme na další projekt.

HISTORICKÁ PRAHA

Každé září věnujeme vycházkám do historické části Prahy. Letos poprvé jsme si navzájem odprezentovali, jak každá třída tento projekt pojala a zpracovala. Moc hezky se o tom rozepisuje pan učitel Březka. Dovolím si zkopírovat jeho zápis, lépe by to těžko někdo jiný napsal.

Prvňáčci nám referovali o návštěvě Stromovky, druháci prozkoumali centrum a Staré město s jeho pověstmi a legendami. Krásně spojili svůj výklad s fotografiemi na interaktivní tabuli.Čtvrťáci zahráli originální divadlo, úryvek ze společně čtené knížky „Tajemství Zlaté uličky“ a páťáci přiblížili svou vycházku do „židovského města“. Naše třída si připravila divadlo „Zvědavá káčátka aneb Putování Prahou“. Měl jsem z hraní našich dětí radost. Věřím, že budete mít příležitost vidět představení „živě“ i vy. Video záznam je již na webu naší školy, hledejte lištu O ŠKOLE, okénko VIDEO.

Školní rok 2011/2012

KVĚTEN – ZA ZDRAVÍM JEDEM

A vyjeli jsme. Stejně jako vloni se vypravila celá škola poslední květnový týden na školu v přírodě. I místo bylo stejné – Žihle – Poustky. Věděli jsme, kam a do čeho jedeme, a tak jsme se měli na co těšit, ale především jsme si už mohli dobře naplánovat, co vše můžeme podnikat a „provádět“. Ve škole nám chybí dráha na běh a doskočiště na skok do dálky. Sportu a zdravého pohybu není nikdy dost, škola v přírodě k tomu doslova vybízí. Kromě pravidelných vycházek do okolních lesů, výletu na trosky hradu Rabštejnu, jsme jeden celý den věnovali sportu.

Sportovní den byl zahájen štafetou pěti smíšených družstev. Poté se jednotlivé třídy rozběhli po pěti stanovištích. Za 1. běh na 50m, za 2. skok do dálky, za 3. lanové centrum, za 4. skok přes švihadlo, za 5. chůze poslepu.

Sportovní odpoledne bylo společné. Zájemci o fotbal se zapsali a bylo sestaveno pět týmů. Nejvíce překvapila děvčata. I páťačky si hru užily. Následovala vybíjená mezi 2. a 3. třídou a 4. a 5. třídou. Překvapili čtvrťáci, kteří to starším páťákům natřeli dost suverénně. Poslední týmovou hrou byla beach přehazovaná. Na tomto hřišti trávily všechny děti hodně času, moc je hra v písku bavila. Byly sestaveny 4 smíšené týmy. Druhý den následovalo vyhlašování vítězů i vítězných družstev. Sladké odměny, ale hlavně diplomy děti ocenily a byly na ně náležitě hrdé.

Kromě těchto aktivit jsme vyráželi na cyklistické výlety do okolí. Dětských cyklistů bylo 19! Díky panu vychovateli, který naprosto perfektně plnil funkci pojízdného servisu, jsme vždy dojeli. Bylo to moc prima. Smíšená skupina dětí se navzájem podporovala, pomáhala si. Stálo to za to! P. Radová, 24. června 2012

DUBEN – MĚSÍC BEZPEČNOSTI

Měsíc duben je na volbu nějakého projektu měsíce velmi náročný. V tomto měsíci najdete v kalendáři více významných dnů – např. Mezinárodní den Země, Mezinárodní den proti hluku, Mezinárodní den ptactva, Mezinárodní den Romů, Mezinárodní den svobody tisku, Mezinárodní den skautů a skutek, Mezinárodní den zdraví a také např. Mezinárodní den smutku, který byl vyhlášen v roce 1996. (Tento den je věnován všem lidem na celém světě, kteří byli při práci zraněni či dokonce přišli o život.) Duben se kromě toho nazývá Měsícem bezpečnosti. A na toto téma jsme se letos zaměřili – bezpečné chování a hlavně základy první pomoci. Tento jednodenní projekt byl veden paní Vojtovou – lektorkou první pomoci, a co je pro nás důležité – maminkou naší prvňačky Julinky. Děkujeme, že nám p. Vojtová a její dvě děti věnovaly den svého času a učily naše děti, jak se chovat při úrazu, jak pomáhat…..

Tento den – 18. duben se sice děti neučily klasickým způsobem, ale vlastně se naučily toho víc než kdy jindy. Na začátku jsme se všichni sešli v jedné třídě a zde nás p. Vojtová seznamovala poutavým až napínavým způsobem s důležitými orgány našeho těla a jeho funkcemi. Poté byl rozchod na pět různých stanovišť.

První stanoviště mělo za cíl naučit děti masáž srdce na figuríně. Co bylo dětem blízké, že rytmus masáže jim pomáhala určovat písnička Rolničky, rolničky. Myslím, že pro více z nás byla novinka, že umělé dýchání se už nekombinuje s masáží srdce, pouze v případě tonutí.

Na druhém stanovišti byla dětem vysvětlena důležitost stabilizované polohy, všichni si to vyzkoušeli na sobě. Také se učily dát do této polohy druhého člověka.

Třetí stanoviště bylo pro děti velmi lákavé. Zde nejdříve proběhlo poučení, jak se chovat v případě úrazu a hned poté následovala simulace zranění. Dokonalé napodobeniny otevřených ran na různých částech těla byly vytvořeny z těsta, barev a fixačního spraye. Byly tak věrohodné, že to někomu nedělalo až dobře, ale tvrzení paní lektorky – s tímto se děti mohou setkat doopravdy, a proto je nutné to zvládnout v této simulované podobě, aby pak zvládly reagovat, je pravdivé a moudré.

Čtvrté stanoviště se odehrávalo v neobvyklém, ale o to příjemnějším prostředí a sice na patře ve druhé třídě. Zde se děti seznamovaly s důležitými čísly, na které mohou i děti bezplatně volat v případě nebezpečí. Děti si nacvičovaly, jak volat o pomoc, jak vést rozhovor, co důležitého sdělit, čeho si všímat ve svém okolí v případě potřeby identifikace místa – i taková pro nás dospěláky samozřejmá věc jako je cedule na rohu ulice s jejím názvem nebyla samozřejmostí pro plno dětí. Ještě cestou na oběd jsme s několika třídami vyhledávali cedule a čísla na domech, čísla sloupů veřejného osvětlení, atd.

Páté stanoviště bylo spojeno s výtvarnou činností. Zde děti vytvářely komiks, který vyjadřoval nějaký děj spojený s první pomocí. Pouze prvňáčci se této části nezúčastnili, spěchali již na oběd. I tak to byl pro ně náročný den.

V rámci měsíce bezpečnosti postupně ještě všechny třídy navštíví dopravní hřiště, kde se budou učit dopravní značky, dopravní předpisy. Vše si vyzkouší na hřišti, a to buď jako chodci či jezdci na koloběžkách nebo na kolech. Tyto dovednosti se budou hodit všem kolařům na škole v přírodě.

Budeme-li společně působit na naše vaše děti, mají mnohem větší šanci, že se vyhnou zbytečným úrazům a v případě potřeby budou rozumně a konstruktivně řešit nebezpečné a krizové situace. P. Radová, 10. května 2012

BŘEZEN – S KNIHOU I SPÍME

Letošní březen- klasický měsíc knihy jsme pojali tak trochu jinak. Napojili jsme se na akci Noc s Andersenem, která spočívá v tom, že se tu noc nezavírají knihovny, děti v nich nocují a ústředním tématem, který provází celou noc je KNIHA. Noc s Andersenem se pomalu šíří i do škol, a tak jsme se připojili. Této výjimečné akce spojené se spaním ve třídách se zúčastnila většina našich žáků. Každá třída si pojala tuto noc po svém, přesto měli všichni jednu aktivitu společnou – besedu se spisovatelkou. A ještě další aktivity byly společné – děti ve škole večeřely, snídaly, čistily si zuby, spaly. To jsou věci, které se obvykle ve škole nedělají, taky si to všichni náležitě užili.

Oslovila jsem spisovatelku nejen dětských knih Petru Braunovou a pozvala ji na večerní besedu. I přes spoustu nabídek přijala tu naši – byli jsme totiž první, objednali jsme si ji již vloni. Petra Braunová přinesla svoje dětské knihy, vyprávěla dětem, jak se taková kniha píše, která je smyšlená, která pravdivá, co psaním různých námětů sleduje….. Každé dítě dostalo od ní pohled Noc s Andersenem s jejím osobním věnováním. Největším zážitkem ale bylo pro děti autorské předčítání úryvků z jejích knih. To děti ani nedutaly. Následně ve škole proběhla prodejní výstava jejích knih, které všechny podepsala.

Nyní následují zprávy od jednotlivých učitelů, jak oni pojali tu svoji Noc s Andersenem.

1. třída

V naší první třídě máme zdatné čtenáře i děti, které postupně začínají číst. Při přípravě na „Noc s Andersenem“ i v jejím průběhu jsme se tedy zabývali nejen knížkami, které už děti přečetly nebo by číst mohly, ale také těmi knížkami, které jim zatím čtou rodiče. Více jsme zkoumali dílo Astrid Lindgrenové. Noc s Andersenem pro nás začala zvláštními úkazy ve třídě i ve škole. Všude byly rozsypaná a schovaná barevná párátka a při stlaní spacáků jsme objevili i tajemné dopisy, které nás informovaly o ukrytém pokladu. Od té doby jsme se snažili poklad najít. Zjistili jsme, že párátka jsou platidly, za které mohou žáci dostávat infomace o úkolech mířících k pokladu. Úkoly to nebyly jen tak ledajaké, vyžadovaly dobrou paměť, poznávání věcí poslepu a dokonce znalosti díla Astrid Lindgrenové. V půl dvanácté v noci jsme nakonec skutečně na půdě našli truhlu s pokladem a nebyl to poklad ledajaký. Čekaly na nás drobné knížky nazvané „České báje a pověsti“ a také pastelky, odznáčky a záložky do knížek. Večer nás však také zaujala beseda s paní spisovatekou Petrou Braunovou. Někteří z nás už mají doma její knížky, které jsou nejen zajímavé, ale i napínavé. Je docela jisté, že i děti, které teprve začínají číst, se brzy stanou šikovnými čtenáři.

Během „Noci s Andersenem“ jsme neošidili ani svá bříška, s pomocí paní ředitelky jsme si večer pochutnávali na pizzách a kukuřičné kaši s jahodovým a broskvovým kompotem. Ráno jsme měli výborný perník od paní Doležalové i další buchty, rohlíky se sýrem, marmeládou, salámem, šunkou. Přikusovali jsme okurku i jablíčka a připíjeli mléko, kakao, čaj či šťávu.

2.třída

Na Noc s Andersenem jsme se polehoučku připravovali celý měsíc. Snažili jsme se povídat si o knihách a jejich psaní z různých stran. Zkoušeli jsme také hlavně sami psát. Páteční dopoledne bylo ve znamení práce s NTB a vyhledávání info. o H. CH. Andersenovi. Po vyzvednutí dětí z družiny nás čekala společná svačina. Děkujeme maminkám za připravené a nakoupené dobroty. Děti chválím, protože vše pomáhaly přichystat (mazaly chleby a rohlíky, krájely bábovky, zeleninu, ovoce …). Protože bylo pěkně, tedy nepršelo, vyrazili jsme ještě na chvíli na školní zahradu zařádit si. (Vždyť celý den ve škole bez relaxačních chvilek, odpočinku by děti nezvládly.) Beseda s pí autorkou už je stokrát popsaná všemi a všude. Po besedě byl nejvyšší čas na večeři. Pizza go home byla nejlehčím řešením, děti si objednaly podle své chuti a byly nadšené. Vyrazili jsme na malou procházku do okolí školy. Jaké jsou Holešovice v noci? Co se děje venku, když jsme většinou už za rozzářenými okny? Kouzelně se nám mezi tím uklidila třída! Děkujeme pí Okrouhlíkové, která byla tím úklidovým skřítkem. Také celou akci nafotila, děkujeme. Už jsme si jen rozdělali spacáky, provedli nezbytnou hygienu a ukládali se ke spánku. Četl jsem dětem před spaním kousíček své oblíbené knížky. Děti čekala podobná věc ráno. Byl jsem rád, že po náročném, ale pěkném dnu (kdy se nám nic nepříjemného nestalo) se dětem podařilo ve 21:30 usnout. Možná to bylo dětem líto, protože škola ještě žila, mumlala, svítila … ale byl před námi další den, někoho čekala secvičná na slet, jiné výprava, cesta k babičkám…

3. třída

Každý si přinesl z domova oblíbenou knížku, kterou nám ukázal a povyprávěl o ní. Večer jsme měli v duchu svatojánských broučků, neboť jsme si společně četli z knihy Jana Karafiáta – Broučci. Každý žáček si hlídal své světýlko (zapálenou čajovou svíčku ve skleničce) a dostal k tomu berušku z látky. Také jsme si o berušce zazpívali. Četli jsme potmě jen u svíček. Kromě četby úryvku jsme si povídali o tom, proč vůbec vznikaly knihy, o pohádkách, knížkách pro děti i o tom, jak se žilo dříve, když nebyla elektřina. Pak jsme si i zasoutěžili ve dvou družstvech. Z Broučků jsem vybrala modlitbičky, které broučci říkali ráno a večer. Jednu modlitbičku se děti učily zpaměti formou soutěže, druhou se pokoušely skládat z nastříhaných slov. Obě družstva se snažila a za odměnu všichni dostali něco sladkého. Ráno nás probudila písnička Beruška a po snídani jsme si ještě sedli na koberec a Esterka nám přečetla příběh, který sama za pomoci rodiny píše. Možná z ní bude jednou paní spisovatelka….

4. třída

Po besedě s paní spisovatelkou si děti vyprávěly o svých oblíbených knihách. Také proběhlo hlasité čtení čtyř pohádek od H. Ch. Andersena. Poté si děti začaly tvořit svoji osobní malou knížečku s ilustracemi z přečtených pohádek. K ilustracím měly za úkol napsat název pohádky. Následovalo zjišťování a zapisování oblíbených knih svých spolužáků. Dílo bylo dokonáno jejich podpisy.

Nejvíc se děti těšily na noční malou bojovku, kdy měly za úkol obejít temnou zahradu, která byla osvícena jen svíčkami a najít u světýlek barevné lístečky. Za ně pak získaly části citátu o knihách a snažily se ho co nejrychleji složit. Výsledky nám visí na nástěnce! Noc si děti užily a již se těší na příští rok.

5. třída

Letos poprvé se na naší škole uskutečnila Noc s Andersenem. Všichni jsme se na pátek 30.března těšili. Hlavně na to, že budeme spát ve škole a budeme dlouho do noci vzhůru. Zavítala k nám paní spisovatelka Petra Braunová, která s sebou přinesla několik svých knížek pro děti, ze kterých nám předčítala. A nám se při čtení až tajil dech. Dozvěděli jsme se, jak její příběhy vznikaly, kdo byl její inspirací. No samozřejmě, že děti. Její vlastní. My páťáci jsme po bezvadném povídání s paní spisovatelkou Braunovou soutěžili v poznávání pohádek z úryvků. Z názvů pohádek jsme si vytvořili jakýsi Strom pohádek. Do školy jsme si každý donesl svoji nejoblíbenější knihu z domácí knihovny. A tak se ve třídě sešly pohádky jak pro školkové dětičky, tak i povídky pro starší školáky. Každý si prostě přinesl tu svoji nej, nej knihu a ostatní s ní seznámil. Protože jsme chtěli mít noc i trochu strašidelnou, vypravili jsme se okolo jedenácté na školní zahradu, hledat ingredience k heslu pro dnešní noc. Všechny kousky hesla jsme odvážně po temné zahradě posbírali a sestavili z nich heslo J.A Komenského, Nemilovat knihy znamená nemilovat moudrost. Nemilovat moudrost však znamená stávat se hlupákem. A abychom pokračovali v lehce tajemné noci, vybrali jsme si k nočnímu čtení knihu spisovatelky Petry Braunové, Tajemné září. Bohužel jsme si ji nestihli přečíst celou, ale byla inspirací a mnozí si ji zamluvili k půjčení na dočtení. Noc nám utekla jako voda, najednou byla sobota a čas rozjet se do svých domovů. Škoda, že tato noc byla pro nás páťáky v Bratrské tou poslední. Ale byla moc fajn.

Strávit noc ve škole bylo zvláštní nejen pro děti, ale i jejich učitele. Je to od nich opravdu úžasné, že jsou ochotni strávit páteční noc se svými žáky místo v kruhu rodiny. Všichni jsme se shodli, že příští rok akci opět zopakujeme. Takové zážitky pomáhají dotvářet vztah ke spolužákům, učitelům i obecně ke škole. P. Radová, 9. dubna 2012

ÚNOR – ETIKETA JE NÁM VLASTNÍ

Chováním, které je v souladu s etiketou, jsme se již zabývali v minulých letech. Opakování je matka moudrosti, kromě toho nám přibyli další žáčci, a tak jsme se do toho pustili znovu. Je to nevyčerpatelná studna poznání. Naše děti chodí velmi často na různé kulturní, poznávací a přírodovědné akce, my sami ve škole každý rok pořádáme několik kulturních akcí – divadlo, Z bratrského hrnku, Zahradní slavnost, je třeba se tedy řádně vyzbrojit slušným chováním a vystupováním. Tento rok jsme věnovali tématu – chování na plese, koncertě, či v kině. Každá třída si toto téma zpracovávala po svém a kromě toho jsme se sešli ve středu 22. února k promítání několika dílů Etikety pana L. Špačka. Toto promítání bylo doprovázeno hraním divadelních scének dětmi z našeho dramatického kroužku, kdy samy děti vedly diskusi na téma, co bylo předváděnými scénkami sledováno. Velice příjemně nás zaskočil náš prvňáček Šimon Škába, který použil slovní obrat: „Pán nabídl paní RÁMĚ!“ Krásné, že takový malý klučík vládne takovou slovní zásobou. Promítání spojené s divadelními scénkami a diskusí bylo opravdu velmi živé a spontánní projevy dětí nás přesvědčily, že tento způsob prezentace je velmi účinný. Jsem hrdá na to, že se v převážné většině naše děti umí moc hezky chovat na veřejnosti. Přesvědčil nás o tom i pobyt na horách, kdy jsme byli nezvykle často oslovováni okolím slovy chvály na naše děti. Za to patří dík všem učitelům, kteří se opravdu nadstandartně věnují svým žákům a samozřejmě Vám rodičům! P. Radová

LEDEN – SUMÉROVÉ

Sešli jsme se opět ve sklepení BŠ, v keramické dílně. Pokusili jsme se prstem na glóbu docestovat do současného Iráku, kde mezi řekami Eufratem a Tygridem žili Sumerové- nejstarší pojmenovaný národ na světě. Bylo to velmi dávno, více než před 6000 lety před Kristem. Pro lepší představu jsme si natáhli přes dílnu dlouhý provaz, uzel vyznačoval rok 0 a jeden konec rok 2012. Ode dneška jsme postupovali přes rodiče, prarodiče, praprarodiče atd. až k době Stěhování národů, Etrusků, Minójců a Sumérů. Meziříčí neboli Mezopotámie je zvláštní nížinné území, kde neprší, ale bývají tam záplavy. Ty dělají zem úrodnou a tamní obyvatelé si vyhloubili množství odvodňovacích a zavodňovacích stok, kanálů a rezervoárů, díky kterým získávali ze svých polí velmi dobrou úrodu. K tomu potřebovali nářadí, takže vymysleli rýč, motyku, pluh a ve 4. tisíciletí už do něj zapřahali dobytek. Brzy začali zpracovávat kov, nejprve zlato, stříbro, měď, později bronz. Pro množství hlíny byli dobrými hrnčíři, jako první vymysleli hrnčířský kruh. A když kruh, tak i kolo a vůz, čehož využívali hlavně k válečným účelům.Okolní národy z hor stále usilovaly toto území dobít a Sumerové si začali tedy opevňovat města. Kolem roku 3500 byly známy městské státy Ur, Uruk, Eridu, Kiš, Lagaš, Uma. V dílně na stolech jsme si s dětmi znázornili vznik takových měst se zikkuratem uvnitř. Tak jako v Uru jsme se zamýšleli, jak přiblížit řeku blíže k městu, aby se lépe dalo obchodovat po vodě. Právě obchody přivedly Sumery k vynálezu písma, z něhož se vyvinulo písmo klínové. Děti si vyrobily hliněnou destičku a psaly na ní rákosem některé sumerské znaky a jméno tohoto obdivuhodného národa. Po vysušení a výpalu si vezmou destičku domů. Psaní do hlíny je velmi zaujalo.

Eliška Tomanová

28.ledna 2012

PROSINEC Bratrská Rybovka

V pátek 16. prosince 2011 jsme se již podruhé sešli v Salesiánském divadle na vánočním představení Bratrské školy. Nácvik přesahoval měsíc prosinec, jinak to nešlo.

Příběh je na pradávné téma – oslava narození Ježíše Krista. Tentokrát se děj neodehrával ani ve zvířecí říši, ani v zámku a podzámčí jako v uplynulých dvou letech, ale přímo v ohnisku našeho dění  – Bratrské škole.

Příběh jednoduchý, ale uchopit ho tak, aby byl v něčem zvláštní, neobvyklý, to už není vůbec jednoduché. A povedlo se! Prvňáčci byli naši polštářci, druháčci dárečci, třeťáci frajeři, čtvrťáci studenti pilní i lajdáci, páťáci hráli nás dospěláky. Příběh přípravy na oslavu zrození Spasitele provázely písně České mše vánoční J. J. Ryby za doprovodu živého orchestru. Autorem hry byla opět Marta Krejčíková, která díky znalosti prostředí školy dala příběhu osobní ráz. Dobrá věc se podařila – Bratrská to zase zvládla!!!! P. Radová, 18. prosince 2011

LISTOPAD Vůně jablíčka – 9.11.2011

Téma jablíčka bylo spojeno s tvořivými dílnami, ve kterých si děti mohly podle svého zájmu, pod vedením pedagogů školy vyzkoušet různé aktivity. Již několik dní předem se děti zapsaly do dílny literárně dramatické /V.Březka/, keramické /E.Tomanová/, výtvarné /A.Pilnáčková/, hudebně pohybové /S.Dvořáková/, pracovních činností /J.Nehasilová/ a vaření /K.Kracíková/. První třída měla svou dílnu prvňáčků /M.Nováková za pomoci některých rodičů/. V den projektu měl mít každý na sobě něco oblečené v barvách jablíčka. Ráno se všechny děti i pedagogičtí pracovníci sešli ve vestibulu školy na společném zahájení. Poté se děti rozešly do tříd – tvořivých dílen podle rozpisu. Během jednotlivých aktivit se děti učily pracovat ve skupině z různých tříd, posiloval se vzájemný respekt, pomoc, vytváření kamarádských vztahů. Během práce jsme si povídali o důležitosti jablíčka v našem jídelníčku, o jeho částech i o jabloni během různých ročních období. Školou se linula opravdová vůně jablíčka, která vycházela z dílny vaření. Kuchaříci připravovali “ jablka v županu“.
V 11 hodin se všichni opět sešli ve vestibulu a představili ostatním, čemu se dopoledne věnovali, co se naučili nebo vytvořili. Pobavili jsme se u divadelního vystoupení, písniček, říkanek, tanečků, ocenili jsme práce z grafiky a Tiffany, z keramiky i papíru. Pochutnali jsme si na sladké jablíčkové chuťovce a na závěr jsme si zazpívali písničku – jak jinak než o jablíčku. Plány i cíle projektu se podařily splnit. Rozzářené a usměvavé tváře vypovídaly, že jsme si tento projektový den všichni s radostí užili. Vypovídají o tom i fotografie z průběhu dne, které najdete ve školní fotogalerii na našich webových stránkách. S.Dvořáková – vedoucí projektu

ŘÍJEN – MEZINÁRODNÍ DEN ZVÍŘAT

Říjnový projektový den byl už tradičně věnován Mezinárodnímu dni zvířat. V každé třídě se objevila živá zvířata, každá třída si tento den pojala po svém, proto budou nyní následovat zprávy z jednotlivých tříd. V přízemí v hale školy je nově umístěna nástěnka, kde si budete moci prohlédnout výstupy z projektových dnů. P. Radová, 22.října 2011

1. třída

Při zvířátkovém dnu jsme měli ve třídě do velké přestávky jednoho vyděšeného králíčka a jednoho kocourka. Kocourek se dokonce proběhl po třídě i po zahradě, neustále se snažil dostat do bezpečí – ve třídě se stulil pod topení a nechtěl s námi nic mít. Oba byli nakonec šťastní, když si je maminky po velké přestávce odnesly. Byli jsme rádi, že jsme mohli okukovat zvířátka v dalších třídách – obdivovali jsme hlavně zvířenu u páťáků, byli jsme také ve třetí a ve druhé třídě. Čtrvťáci se naopak se svými zvířátky vypravili za námi a moc pěkně nám vyprávěli, jak o zvířátka pečují. Po prohlídce všech zvířat jsme si ve třídě povídali, jaká zvířátka mají někteří žáci z naší třídy doma a co všechno je potřeba udělat, aby se jim dobře dařilo. Také jsme si říkali, jaký je rozdíl mezi domácími zvířaty a domácími mazlíčky. Hráli jsme hru Ano x Ne, která se hraje podobně jako „Všechno lítá, co peří má“. Paní učitelka říkala různé věty o zvířátkách – například „Kočka se živí zeleninou.“, když byla věta pravdivá, zdvihali jsme ruce nad hlavu, když byla nepravdivá, nechávali jsme ruce dole. Zvířátkový den se nám líbil a užili jsme si ho. M. Nováková

2. třída

Čtvrtý říjen je MEZINÁRODNÍM DNEM ZVÍŘAT. Zvířata patří neodmyslitelně k životu člověka a tak jsme se v říjnovém projektu věnovali právě našim domácím mazlíčkům. Že to není tak jednoduché říká i bajka „O štěňátku a oslu“ Josefa Bruknera

„Takové hloupé štěně, k ničemu není a všichni se s ním mazlí,“ řekl si jednou osel, když viděl štěňátko. „Zkusím to stejně, cožpak neumím ocasem vrtět?“ Začal tedy všechno dělat po štěňátku. Pletl se lidem pod nohama, až přes něj selka upadla, honil se za střevícem, vyl na měsíc, až celou ves vzbudil. Když mu zrní nasypali, sháněl se po kuřecích kůstkách. Chodil spát místo do stáje do boudy a místo hýkání kňučel. Nakonec skočil na hospodáře a začal ho jako štěně olizovat. To už ho měli všichni plné zuby. Vzali hůl a začali ho po hřbetě léčit. „To aby sis dobře pamatoval, že co je dovoleno malému štěněti, nehodí se pro starého, hloupého osla!“

I tak to na světě chodí. A příběhy zvířat z bajek mohou se lidé mnoho naučit. Žáci druhé třídy si připravili referáty o svém domácím zvířeti, ve škole je přednesli spolužákům, představili své mazlíčky. Krom morčat, osmáků, křečků, jsme se dozvěděli něco o psech, kočkách, králících, akvarijních rybkách, chameleónovi a řadě dalších zvířatech. Ze všech textů dětem vznikla pěkná knížka. Můžete si je prohlédnout v hale školy. Těšila nás i návštěva v ostatních třídách, kde o zajímavé přátele člověka nebyla nouze. Prohlédli jsme si želvičky, pakobylku, strašilku, hada, veverku…a pak jsme se společně shodli, že se nám den zvířat pěkně vydařil a moc líbil. Vítek B.

3. třída

Den zvířat jsme ve třídě prožili se zvířátky. Téměř všechny děti si donesly nějakého mazlíčka, kterého nám představily a ukázaly, jak se o něj starají. K osmákům, které máme ve třídě stále, tedy přibyla želvička, kočka, králíci, morče i pes. Jiné děti si připravily o některých domácích zvířatech referát. Prohlédli jsme si i zvířátka v ostatních třídách. Potom jsme pracovali s notebookem. Vyslechli jsme zajímavosti o některých domácích zvířatech z učebního programu přírodovědy a poté jsme jednotlivě odpovídali na otázky počítačového testu. Nakonec jsme se rozdělili na dvě skupiny. Každá skupina toto téma zpracovala na arch papíru. Objevily se tam obrázky i kresby zvířat, nalepené písemné referáty i přilepené vzorky krmení. Tyto práce máme vystaveny ve třídě a připomínají nám, jak příjemně jsme Den zvířat oslavili. S. Dvořáková

4. třída

Den našich oblíbených zvířecích kamarádů jsme oslavili tvorbou básniček k jejich oslavě. Můžete je najít na našich webových stránkách v sekci Práce žáků a ve škole v přízemí na nástěnce Projektů. J. Nehasilová

5. třída

My páťáci jsme prožili Den zvířat již počtvrté a vždy jsme se na tento den těšili. S dychtivostí jsme i tentokrát procházeli jednotlivé třídy a zjišťovali jsme, jaká zvířátka zavítala do naší školy. Novinkou byla strašilka ďábelská. Zajímavé bylo srovnání roční užovky červené, kterou si přinesla Péťa ze čtvrté třídy, a naší školní desetileté užovky červené, Agáty. Agáta byla delší a červenější. Letos jsme se zaměřili na jednotlivé skupiny obratlovců a pro příklad jsme vybrali jen některé zástupce. Také jsme se zamýšleli nad tím, proč lidé chovají zvířata, jaký vztah má člověk ke zvířatům, proč někteří lidé zvířatům ubližují. To nás trochu rozesmutnilo. Ale spíše převládala radost, že zvířata existují a že mnohá můžeme chovat jako domácí mazlíčky. K. Kracíková

ZÁŘÍ – PTÁCI

V pondělí 26.září nás navštívili pracovníci občanského sdružení Ornita s besedou Ptáci v naší zahradě. Povídání o ptácích našich zahrad bylo velmi poutavé a zajímavé. Kromě preparovaných ptáků jsme si mohli prohlédnout i živého dravce krahujce a pohladit si mladou hrdličku zahradní. Tato beseda pro nás byla inspirací pokračovat dopoledne v poznávání života i jiných ptáků. Prvňáci se naučili za dopoledne krásné básničky o domácích ptácích a poznávali spolu s ostatními žáky školy zpěvné ptactvo po hlasu, druháci se zaměřili na exotické ptactvo a seznamovali ostatní žáky s pávy, pelikány, tukany a tučňáky. Třeťáci ostatním připomněli chov domácí drůbeže a přinesli i různá pera drůbeže. Čtvrťáci a páťáci si vybrali pro svou prezentaci dravce. Čtvrťáci poznávali noční dravce, sovy. Připravili velmi pěknou výstavku obrázků a článků, dokonce i několik sošek sov a soviček z různých materiálů. A nakonec páťáci. Ti si zvolili denní dravce žijící v České republice. Ke své prezentaci využili dataprojektor a obrázky dravců ostatním dětem promítali na plátno. Ke každému dravci řekli nějakou zajímavost. Náš ptačí projektový den se velmi vydařil, fotky jsou k zhlédnutí ve fotogalerii. 29.září 2011 Katka K.

Školní rok 2010/2011

ČERVEN – ZAHRADNÍ SLAVNOST

A nebyla to jen tak nějaká zahradní slavnost. Byla spojena s oslavami školy – 21 let její existence a 20 let pod Českobratrskou církví evangelickou. na tento den jsme se dlouho připravovalli. Děti vydatně pomáhaly při tvorbě prezentace školy – ten den byl totiž zároveň dnem otevřených dveří.

Naše škola je přednostně zaměřena na výchovy, vnímáme to jako velmi důležité pro rozvoj dítěte na 1. stupni. Nebylo tomu tedy jinak ani v tento velký den. Naše vedoucí p. vychovatelka Marta Krejčíková a p. učitel Vítek Březka dostali úžasný nápad. Přetextovali pět árií Prodané nevěsty na tělo naší školy a především na škole v přírodě jsme se tento šílený nápad snažili uvést v život. A jak zní část našeho textu – DOBRÁ VĚC SE PODAŘILA! Nebylo to vůbec jednoduché, ale děti byly moc šikovné a daly to! Slyšet zpívat celou školu byl opravdový zážitek!

Děkujeme bývalým žákům i učitelům, že na toto setkání dorazili a podělili se o svoje zážitky i vzpomínky z let minulých. Historie školy je velmi důležitá hlavně je-li živá a má co říci současnosti a má přesah i do budoucnosti. A to v tomto případě platí.

Oslava byla dopoledne ve sboru U Jákobova žebříku důstojná až dojemná, odpoledne plné soutěží a her bylo zábavné, podvečer plný vzpomínek opět dojemný a to vše bylo zakončeno opět zábavou za doprovodu již tradičního Původního Bureše.

Děkujeme všem rodičům, kteří nám v tento den pomohli, ať přinešeným občerstvením nebou tím, že přiložili ruku k dílu. P. Radová, 19. června 2011

KVĚTEN – ŠKOLA V PŘÍRODĚ

Měsíce května se děti nemohly dočkat. Žádný projekt jsme neplánovali, těšili jsme se, že budeme pozorovat in natura vše, co lze pozorovat v přírodě, a o čem jme se celý rok učili v lavicích. Škola v přírodě to byla vidina společně stráveného týdne, plány, co vše se bude dít, určitě nechybělo ani plánování lumpačin.

Přes 30 dětí si s sebou vzalo kola. Terén v okolí Žihle byl však mnohem náročnější než vloni u Bělče. Celkem jsme absolvovali 3 výlety, jeden z nich byl velmi náročný, dětem to však nedělalo žádný problém.

Počasí nás mělo rádo a přálo nám. Za celý týden byly jen dvě bouřky, jinak slunce svítilo a hřálo.

Společně strávený týden nás všech pohromadě nám umožnil se mnohem lépe poznat, sportovní den umožnil tvořit smíšená družstva a učil děti toleranci a respektu k ostatním. Bylo nám tam moc prima, a tak se těšíme, že se tam za rok vrátíme. Průběh každého dne jsme umisťovali na web do okénka FOTOGALERIE. Tato dokumentace je naprosto výpovědní, stačí kliknout a potěšit se, jak bylo dětem fajn. P. Radová

DUBEN – DEN ZEMĚ

Letošní Den Země připravily děti dětem, konkrétně čtvrťáci pro všechny žáčky Bratrské. Na školní zahradě přichystali pro své spolužáky soutěže týkající se živočichů, rostlin, tříděného odpadu. Sami dohlíželi na správné odpovědi a soutěžící ohodnotili razítkem. Na konci soutěží na žáčky čekala sladká odměna. V jednotlivých třídách se pak žáčci s učiteli během dopoledne věnovali tématu Den Země. Každý se do činností zapojil podle svých schopností a možností. Například druháci se blíže seznámili s lesním prostředím, páťáci zkoumali moře a oceány naší planety. Dětem se prožité dopoledne líbilo, užili si soutěží na zahradě a připomněli si důležitost ochrany životního prostředí pro budoucnost. Velké poděkování zaslouží všichni žáci čtvrté třídy za úžasnou organizaci dopoledních soutěží. Katka K. 25.4.2011

BŘEZEN – MĚSÍC KNIHY

Březen se nesl ve znamení literatury, poezie a divadla. Ve třídách se pečlivě nacvičovaly básničky na recitační soutěž Poetické setkání a v dramatickém kroužku žáčci pilně trénovali divadelní představení Na Alenku. A protože je březen měsíc knihy, zaměřili jsme se tentokrát na autory, jejichž literární díla byla zfilmována. Mezi knihami ve školní knihovně jsme jich nalezli docela dost. Na závěr měsíce jsme shlédli krásně zpracované Staré pověsti české a Zahradu Jiřího Trnky. V páté třídě, kde se žáci chystají na přijímací zkoušky na víceletá gymnázia, se podívali na zfilmované dílo Boženy Němcové Babička. V hojné míře jsme začali navštěvovat městské knihovny v Praze 7 na Letné, Ortenově náměstí i knihovnu v Praze 8 Kobylisích. Bylo by fajn mít více takových měsíců. Katka K.

ÚNOR – STAROVĚKÁ KRÉTA

Projekt o minójské kultuře probíhal již tradičně v keramické dílně v suterénu Bratrské školy. Fiktivně jsme nastoupili v Praze – Ruzyni do letadla a přistáli na Krétě. To, co nás tam zajímalo bylo ale hluboko v minulosti, a tak jsme si tento pojem znázornili na časové přímce. Před 3 000 lety připluli na Krétu lidé z Malé Asie a rozvíjeli tam vyspělou kulturu. Podle nalezené keramiky pracovali na hrnčířském kruhu a jejich krásné nádoby měly vysokou úroveň. Archeolog Sir Evans ji podle místa nálezu nazval kamarská keramika. Život se na ostrovní Krétě odehrával zejména ve velkých palácích. Středem bylo nádvoří a kolem se přistavovaly obytné části tak, že výsledkem byl víceúrovňový labyrint. Chaotický dojem této architektury dal jistě vzniknout pověsti o králi Minoovi a jeho synu Minotaurovi. Po nich tuto kulturu nazýváme. V palácích, které měly téměř 2 ha a v nichž bydlelo i 30 000 lidí, se odehrával společenský život. Žil tam král, pořádaly se přeskoky přes býka, bylo tam divadlo a také námořní obchodní centrum. Tamní místnosti měly i tekoucí vodu, vanu a záchod… Na nedalekém ostrově Théra (dnes Santorin) byla aktivní sopka. Zřejmě její výbuchy a následné tsunami byly příčinou velké katastrofy kolem roku 1700 př.K., kdy byla většina paláců najednou zničena. Kréťané své paláce většinou znovu postavili a mírumilovný aktivní život pokračoval do roku 1550 př. K. Tehdy se po dalším zničujícím zemětřesení objevili Mykéňané, kteří mínójskou kulturu převzali a dali základ kultuře řecké.

Děti si na toto téma vyrobily malované nádobky, labyrinty, obrázky podle fresek, mapu ostrova… Byly velmi šikovné a zřejmě i spokojené.

Eliška Tomanová 7.března 2011

LEDEN – AFRIKA II., PRÁVA DĚTÍ

V měsíci lednu jsme navázali na listopadový projekt Afrika, tentokrát s Občanským sdružením ShineBean. Sdružení podporuje vzdělávání a sociální a ekonomický rozvoj v chudých komunitách v Keni. V České republice se věnuje osvětě. Předsedkyní sdružení je Bc. Ing. Renata Rokůsková, která přijela i k nám do školy s projektem Škola škole, program Život dětí v Keni. Žáčci shlédli řadu fotografií doprovázené zajímavým výkladem, měli možnost nad zajímavými otázkami diskutovat, zapojili se do skupinové práce a do dalších zajímavých aktivit. Paní Rokůskové moc děkujeme za velmi pěkné dopoledne. Ve třídách jsme si následně povídali o životě dětí nejen v Africe a porovnávali jejich život s dodržováním Úmluvy o právech dítěte. Uvědomovali jsme si, jak se máme dobře, že žijeme míru a ve svých milujících rodinách.

Katka Kracíková

PROSINEC – VÁNOČNÍ BIM BAM

Tradičně se prosinec v Bratrské škole nese ve znamení nácviku divadelního představení. Letošní hra „Vánoční bim bam“ je autorskou hrou naší vedoucí p. vychovatelky Marty Krejčíkové. Pro školu je toto spojení nenahraditelné. Marta zná všechny děti, a tak jsou jednotlivé role psané dětem přímo na tělo. To dává příběhu autentičnost, věrohodnost a v neposlední řadě jemný a citlivý humor. Jedná se o příběh lásky. Lásky, která dokáže překonat i nemožné. Každé dítko mělo svoji roli či roličku, všechny stály na prknech, co znamenají svět. Společně zazpívané písně měly v sobě obrovskou sílu a poselství. 17. prosinec – den divadelního představení byl vyvrcholením všech hodin nácviku. Salesiánské divadlo bylo plné a to se pak hrálo! Vždyť co je herec bez diváka? Bylo to nádherné zakončení roku 2010. P. Radová, 19. prosince 2010

LISTOPAD – AFRIKA

Dne 8. 11. 2010 nás navštívili pracovníci z o. s. Humanitas Afrika. To vzniklo v Praze v roce 2000 jako africko-česká iniciativa k šíření vzájemné tolerance mezi Čechy a Afričany a ke zlepšení informovanosti o Afričanech a jejich kultuře. Podporují také vzdělání dětí v Africe. Pořádají akce v oblasti multikulturní výchovy na základních a středních školách v České republice. Pořádají program, který se skládá z dílny, debaty a promítání. Tohoto programu se zúčastnila i naše škola. Děti se celé dopoledne věnovaly aktivitám, spojeným s africkou zemí Ghana – vyslechly si zajímavé vyprávění mladého Afričana o zemi, prohlédly si fotografie a zjišťovaly v nich odpovědi na zadané otázky. Měly možnost hovořit s ním o životě a problémech lidí v Africe. Seznámily se s tradiční stolní hrou a shlédly animovaný film o afrických dětech.Ve výtvarné dílně se dozvěděly o tradicích potisku látek Adinkra v západní Africe. Seznámily se s mnoha symboly Adinkra. Některé z nich, jim nejbližší, si vybraly a pomocí razítek a barvy na textil si je tiskly na trička. Nejoblíbenější byly symboly odvahy, vůdcovství, přizpůsobivosti, míru, lásky, krásy a přátelství. Z tohoto programu si děti odnesly mnoho nového a zajímavého a v potištěných tričkách chodí s hrdostí do školy. Jitka Nehasilová 15.11.2010

ŘÍJEN – DEN ZVÍŘÁTEK

Stalo se již tradicí, že každý říjen si připomínáme mezinárodní den zvířat uspořádáním dne zvířátek na naší škole. Děti si mohou do školy přinést své domácí mazlíčky, které chtějí svým spolužákům ukázat. Na letošním setkání se sešlo 32 zvířátek. Nechyběli křečci, morčata, potkani, osmáci, pískomilové, králík, želvy suchozemské i vodní, rybičky paví očka, užovka červená a také tři pejsci. Děti se vzájemně se zvířátky seznamovaly, předávaly si informace o chovu a péči, se svolením majitelů si mohly zvířátka pohladit, pochovat. Prvňáci využili dne zvířátek ke koupi svého třídního zvířátka. Do školy si přinesli krásné dlouhosrské morčátko. Na den zvířátek se každý rok děti moc těší, a tak i letošní setkání bylo velmi milé a radostné. Ve třídách jsme si také připomněli, čím nám zvířata jsou, a jak důležité je chránit živočichy na naší planetě. K.Kracíková 10.10.2010

ZÁŘÍ – HISTORICKÁ PRAHA

Již druhým rokem využíváme teplé zářijové dny k procházkám Prahou. Každá třída si vybrala k vycházce tu část Prahy, kterou v loňském roce nenavštívila nebo kterou chtěla své výpravy za poznáváním Prahy zahájit. První, třetí a čtvrtá třída se vypravila na Vyšehrad a druháci zamířili na Staroměstské náměstí. Žáci páté třídy se zaměřili na pražská náměstí, proto jejich výpravy budou probíhat průběžně celým školním rokem. Každá třída si své poznatky, zajímavosti a možná i nové informace ve škole utřídila a zpracovala formou výkresů, popisů a vyprávění. K.Kracíková 10.10.2010

Školní rok 2009/2010

ČERVEN – ZAHRADNÍ SLAVNOST

Každý červen je na naší škole zasvěcen přípravě zahradní slavnosti. Dopoledne páťáci připravují pomazánky pro všechny děti na odpolední svačinu. Vždy si to náležitě užijí. Stejně tak tomu bylo i letos. Ve 14 hodin byl zahájen celoškolní turnaj ve vybíjené, letos byly sestaveny 4 týmy. Vítězná družstva neminula sladká odměna. V 16 hodin vypuklo všeobecné veselí – odpoledne plné soutěžních atrakcí, kdy za jejich úspěšné splnění dostávají děti „bratrské peníze“ a mohou za ně nakupovat nejen sladkosti. Zde náleží poděkování mnoha rodičům, kteří nám ochotně pomáhali. Náročné odpoledne jsme si mohli všichni zpříjemnit sladkou, ještě teplou vaflí, rodiče i kávou. Letos se čepovala malinovaná limonáda! V 18 hodin byl zahájen hlavní program – vystoupení jednotlivých tříd a jako předskokani nám už tradičně zazpívaly děti z hudebního kroužku. 1.2.a 3. třída předvedla klasické pohádky, 4. třída svým tancem robotů vzbudila všeobecný aplaus a vtipnou tečkou bylo vystoupení páťáků s názvem „Sraz po 50 letech“. Společná píseň všech žáků byla úžasná. Po celou dobu slavnosti bylo možné si zakoupit výrobky dětí a bižuterii a touto formou finančně podpořit školu. Ke každému letnímu pohodovému večeru patří oheň a opékání všeho, co lze poté sníst. Večer nám již tradičně k tanci a poslechu hrála skupina Původní Bureš. Příští rok bude zahradní slavnost velmi slavnostní, slaví se 20 let školy! Na viděnou! P. Radová, 25.7.2010

KVĚTEN – DEN RODINY

V měsíci květnu proběhl projekt na téma Rodina. Povídali jsme si, jakou funkci rodina má, jaké role kdo v rodině zastává, kdo všechno rodinu tvoří. Vytvářeli jsme rodokmeny a také jsme malovali každý svou rodinu. V některých třídách jsme hráli situační hry s určenými rolemi. Také jsme si uvědomili, že jsou na světě děti, které nemohou být z různých důvodů ve své rodině.Tímto projektem jsme si připomněli, jak moc je rodina pro každého z nás důležitá a že můžeme být šťastni, že rodinu máme.

DUBEN – DEN ZEMĚ

I letošní duben jsme věnovali naší planetě. V každé třídě si děti připomenuly svátek Země podle svého. Prvňáci se seznámili s planetou Země v podobě globusu a podle své fantazie kreslili vlastní Zemi. Povídali si o tom, co nám země poskytuje a na závěr sklidili a posvačili vypěstovanou řeřichu. Ve druhé třídě se zaměřili na živou přírodu. V různých skládankách, tajenkách a rébusech si ověřovali své znalosti přírody a mnohé nové ještě získali. Úkolem třeťáků bylo objasnit si, co negativního se v současnosti děje na planetě Zemi a pokusit se najít vlastní řešení, jak mohou lidé, i oni sami, tyto negativní jevy zmírnit. Ve čtvrté třídě se žáci zaměřili na ptactvo. Každý žák se stal patronem jednoho ptáka a zjišťoval o něm co nejvíce informací z dostupných médií a encyklopedií. Společně si pak získané informace předávali. I oni si vypěstovali vlastní řeřichu, kterou s chlebem a máslem posvačili. Páťáci, podobně jako třeťáci, svou pozornost soustředili na problémy současného světa, zejména ekologické. Nejen že o těchto problémech celé dopoledne debatovali a hledali různá řešení, ale některé problémy planety a lidstva i výtvarně ztvárnili. Společných úkolem byla poznávací soutěž ze znalosti naší přírody. Žáci i učitelé nezapomněli ani na naší krásnou zahradu a dokončili její úklid. Jak žáci toto dopoledne prožili a jaké byly jejich projekty, si můžete prohlédnout ve fotogalerii. 3.května 2010, Katka Kracíková.

BŘEZEN-MĚSÍC NEJEN KNIHY

Měsíc březen jsme se věnovali kulturnímu životu víc jak v jiných měsících. Jakých akcí jsme se zúčastnili, je možné vyhledat na webu v kolonce AKCE. Bylo jich opravdu hodně. Všechny tyto akce však byly už jen tečkou za prací paní učitelek, které se nejen v březnu snaží dětem odkrýt kouzlo čteného slova, najít vztah ke kulturním odkazům naší minulosti (návštěva muzea Karlova mostu…), těšit se do divadla z jiného důvodu než že nebude škola. P.Radová, 23.4. 2010 P. Radová

UMÍME SE CHOVAT VE SPOLEČNOSTI? JAKÁ JSOU PRAVIDLA SLUŠNÉHO CHOVÁNÍ ?

…tak to byla témata našeho dalšího projektu Společenská výchova. Možná, že si někdo řekne „zase další projekt“ – ale právě těmito projekty se snažíme co nejvíce propojit vyučování s běžným životem. Na děti čekala na konci tohoto projektu významná událost : Ples páťáků. Projekt jsme uvedli promítáním několika dílů ze známého televizního seriálu Ladislava Špačka. O vztazích mezi lidmi a vzájemném chování jsme potom s dětmi diskutovali v jednotlivých třídách. Dělali jsme dramatizace, hráli tématické hry, četli, povídali si. A doufáme, že jsme zaseli semínko… B.V.

JAK SE ŽIJE S HANDICAPEM

Naše Bratrská škola pořádá pravidelně projektové dny. Oslovila nás možnost zúčastnit se projektu nadace Divoké husy POMÁHÁM A TVOŘÍM. Zaměřili jsme se tedy v lednu na život handicapovaných dětí. Děti si ujasnily pojem HANDICAP – sociální a tělesný. Poslechly si povídání o životě dětí v Ugandě, které bylo doprovázeno autentickými fotografiemi. Podívaly se také na krátké filmy o životě tělesně a mentálně handicapovaných z Občanských sdružení Motýlek a Zajíček. Zde se seznámily s možnostmi pomoci dětem prostřednictvím CANISTERAPIE, MUZIKOTERAPIE, HYPOTERAPIE a dalších aktivit jako je keramika, logopedie atd. Starší děti zhlédly český film Už zase skáču přes kaluže. Pro mladší byla připravena tvořivá dílna, kde si děti měly možnost zkusit jaké to je např. malovat pusou, rukama, poslepu se orientovat, zkusit se dorozumět pantomimou. I starší děti si ještě s paní učitelkami zkoušely různé aktivity, např. psát tou „nešikovnou“ rukou, zkusit si doma sebeobsluhu v koupelně………….. Prvňáčkové si ve škole čtou Heidi, děvčátko z hor….

Toto vše pomohlo dětem si prožít a uvědomit si, jak samozřejmé věci nemusí být pro každého samozřejmostí. Poté se chopily tužek, štětců, barev či hlíny a každý po svém se snažil vyjádřit svůj pocit, náladu, pohled na život dětí s handicapem. Věděly, že svými pracemi mohou pomoci a jejich zaujetí bylo obrovské.

I v dalších letech se budeme k tématu život s handicapem vracet. Naučit se pochopit, v čem spočívá odlišnost, a jak pomoci, je pro formování jejich budoucích životních postojů velmi důležité.

VÁNOČNÍ DIVADLO

Tradice Bratrské školy velí, že se vždy v prosinci hraje divadlo. A tak se také stalo. Vše okolo však začalo mnohem dřív………

V pondělí 19. 10. jsme se všichni sešli v hale, abychom si řekli, co nás čeká: Bajka o puštíkovi a zvířátkách. Představili jsme zástupce jednotlivých rolí – každé z dětí ji mělo napsané na míru a pověděli jsme si děj vánoční hry. Ta pojednává o životě Ježíše Krista promítnutého do světa lesních zvířátek. V Lesní říši se podle předpovědi v Knize lesní moudrosti narodí puštík, který představuje postavu Ježíše. Puštík pomáhá potřebným a učí ostatní zvířátka, jak mají brát svůj život a správně žít. To se však nelíbí vlkům, kteří ztratili svou autoritu a popularitu, a proto se rozhodnou, že se puštíka zbaví. Hra končí radostným návratem puštíka mezi zvířátka a nebeským setkáním ve Zlatém lese snů.
Sjednotili jsme se na tom, že hrajeme pro radost sobě i druhým. A tak tomu doopravdy bylo…/ještě na poslední zkoušce – generální – v pátek dopoledne – se děti smály textu, který dobře znaly/. Od prvního listopadového týdne jsme začali hru nacvičovat po jednotlivých obrazech ve třídách. Jak pro děti, tak pro učitele to bylo náročné, protože nemocnost byla na obou frontách velká a i nástrojové zkoušky tím byly ohrožené. Drželi jsme se statečně, vzájemně si pomáhali a od prvního prosincového týdne jsme se vždy v pondělí a ve čtvrtek scházeli v hale ke společným zkouškám. Po škole bylo slyšet zpěv dětí, piáno, housle i flétny a text jsme si přeříkávali ve volných chvílích, o přestávkách i cestou na oběd. Připravovali jsme kostýmy, kulisy a rekvizity, rozdávali pozvánky a nakonec jsme se sešli v pátek 18. prosince 2009 a předali jsme to nejvzácnější, co jsme měli: poselství o tom, co puštík ze své lásky udělal pro zvířátka – tedy, co Ježíš ze své lásky udělal pro nás. Bylo na co se dívat, protože děti své role vzaly se vším, co k nim patřilo, bylo co poslouchat, zpívaly a hrály naprosto přesvědčivě a bylo/ a bude/ o čem přemýšlet, mnohé myšlenky zůstaly nevysloveny… Byla to skvělá příležitost, jak udělat radost sobě i druhým. Marta Krejčíková, 13.1.2010

Po stopách ETRUSKŮ

Před rokem jsme si při tvoření hliněných nádob připomněli první národy žijící na našem území.

Byli to Keltové,Germáni,Slované.Zejména Keltové přinesli největší rozkvět. Ale od koho se Ti Keltové učili?S kým obchodovali?

ETRUSKOVÉ -obyvatelé starověké Itálie (8.-4.stol.př.n.l.). Zájem Etrusků patřil hospodářství,výrobě a obchodu.Neprahli po válce a dobývání, podrobování a plenění jiných národů. Kamkoli pronikli, všude přišel ke slovu obdivuhodný pokrok. Na malované mapce jsme si ukázali,kudy do Etrurie-na území mezi Tiberou a Alpami.

Čas jsme vnímali dotekem střepů slovanských nádob,znázornili jsme jej na časové přímce.Obdivoval jsme etruskou genialitu odvodňovacích systémů pro zúrodnění bažin. Zbytky pece na tavení kovů nám pomohly si představit jejich výrobu bronzu,později železa,kterými zásobovali Evropu.

Způsob jejich kultury svědčí o moudrosti starého orientu. V době,kdy Etruskové zakládali Řím 575 př.n.l., se z dovolení perského krále Kýra vraceli někteří Židé z babylonského zajetí aby obnovili jeruzalémské hradby a dům Hospodinův.

Podivovali jsme se nad krásou etruského výtvarného umění.Ukázali jsme si černou keramiku bucchero, malované nádoby, sochy, domy, jejichž podobu známe ze schránek na popel zemřelých. Jejich bohatě zdobené a zásobené hrobky byly malovány výjevy z bitev, tanců, her, hodování. Jsou tam nápisy písmem,které je velmi podobné starořeckému a tomu, kterým píšeme dnes.

S dětmi jsme se v dílně sešli dvakrát.Při prvním setkání si vyrobili placku nebo základ nádobky a při druhém ji zdobili engobami nebo hliněnými válečky do reliéfu. Každý si zpracoval jeden z 10 námětů,někdo si připsal i etruský nápis. Vznikly tak velmi pěkné kachle i nádoby.

Mohou dětem připomínat návaznost na životy lidí před námi. Eliška Tomanová, listopad 2009

Den domácích mazlíčků

5.října 2009 proběhl v naší škole již podruhé den domácích mazlíčků.Děti si mohly přinést do školy svá zvířátka, ukázat je spolužákům a předat zkušenosti ze společného bydlení s nimi.Do tohoto projektu se aktivně zapojily nejen starší ročníky, ale i malí prvňáčci.

Mnozí z nich přinesli své zvířecí kamarády,ale zúčastnili se i ti, kteří tuto možnost nemají. Vytvořili společně s rodiči svůj první referát doplněný fotografiemi.Takto se spolužáci mohli na dálku s jejich mazlíčky seznámit, dozvědět se nejen jak vypadají, ale i co jim chutná nebo kde bydlí.Na přímé setkání se zvířátky navázalo povídání ve třídách, které doplnilo setkání se psím šampionem chrtíkem a jeho paničkou.Děti si s chutí poslechly zajímavé vyprávění o závodech, prohlédly si poháry, které chrtík získal a sportovce si na rozloučenou podrbaly.Zkušenosti,které žáci získali, mohou využít při práci s vlastními zvířátky nebo poradit kamarádům.Poděkování patří i rodičům, kteří svůj čas věnovali dětem a škole a strávili část tohoto příjemného dne s námi.14.října 2009 Z.Sochnová

PŘÍBĚH PRAŽSKÉHO HRADU

Ve dnech 13. a 14. 5. 2009 navštívili žáci 4. a 5. třídy PRAŽSKÝ HRAD. Počasí nám přálo a exkurze se velice vydařila. První den jsme prošli stálou expozici „Příběh Pražského hradu“, která se nachází v gotickém podlaží Starého královského paláce. Šlo o hru pro školáky, kdy žáci byli rozděleni do skupin, byl jim promítnut motivační film a následně pak plnili různé úkoly, které se vztahovaly k vybraným historickým řemeslům. V trvalé expozici žáky velice zaujal hrob bojovníka z přelomu tisíciletí a dále pak kopie korunovačních klenotů. Dále jsme navštívili Vladislavský sál. Následující den jsme byli v Bazilice sv. Jiří, kde děti důkladně prozkoumaly charakteristické prvky románského slohu. Potom jsme navštívili Klášter sv. Jiří, kde je expozice Národní galerie. Nyní jsou zde k vidění díla českého malířství, sochařství a užitého umění 19. století. Především chlapce zaujala Prašná věž, která za Rudolfa II. sloužila jako alchymistické laboratorium. Nyní je věž zasvěcena Hradní stráži, která zde má svou stálou expozici. Na závěr jsme si prohlédli Zlatou uličku. D. Šejnohová

22.duben – DEN ZEMĚ

Tento den jsme si všichni připomněli, jak důležité je chránit a zvelebovat naši planetu Zemi. Každá třída si během celého dopoledne plnila úkoly související s přírodou, rostlinami a živočichy. Diskusemi, ale i v encyklopediích žáci hledali odpovědi na otázky týkající se životního prostředí, ochrany ovzduší a vody, života zvířat a rostlin. Také jsme třídili odpad a zjišťovali, co se s vytříděným odpadem děje dále. Na zahradě měli žáci připravené ukázky rostlin a živočichů, společně či ve skupinkách určovali jejich názvy. Během měsíce dubna žáci začali také zvelebovat školní zahrádku, zaseli semínka květin a uklízeli prostory školní zahrady. 8.května 2009 K.Kracíková

BŘEZEN – MĚSÍC KNIHY

O knize se říká, že je to největší přítel člověka. V dnešní době moderních komunikačních metod a médií ustupuje kniha do pozadí. Její význam je obrovský. Na rozdíl od filmu a televize rozvíjí fantazii, obrazotvornost, slovní zásobu. Společné čtení umocňuje zážitky čteného textu. Z těchto důvodů jsme využili měsíce března k většímu zaměření na práci s knihou. Děti měly možnost přinést do školy svoji knihu, rozdělit se o ni se svými spolužáky. Některé děti byly poprvé v knihovně.

První třída byla na návštěvě Městské knihovny Prahy 7, kde se děti seznamovaly s chodem knihovny. Druhá a třetí třída si s paní knihovnicí prohlížely knížky a povídaly si o oblíbeném spisovateli Josefu Ladovi. Čtvrtá a pátá třída navštívily knihovnu v Kobylisích. Zde se děti seznámily s pověstmi o pražských strašidlech.

Koncem března navštívila naši školu spisovatelka Petra Braunová.Seznámila děti blíže s tím, co