V lednu silný led, v květnu bujný med.

 

Kdyby se naplnila tato pranostika, bude další zima sladká….

Měsíc leden byl nejmrazivější za více jak posledních 70 let. To nás ale vůbec neodradilo od nejrůznějších akcí. Počasí nám pomáhalo v našich zimních aktivitách. Vydali jsme se bruslit, celkem třikrát. Sice ne na rybník, to by teprve byla nádhera, ale na střechu Galerie Harfa. Výhodou je skutečnost, že si objednáme svoji hodinku a jsme tam sami! Nemusíme se bát akčních budoucích hokejistů apod. Některé děti stály na bruslích poprvé a bylo úžasné je pozorovat. Podpora spolužáků nenahradí žádnou rodičovskou péči. Konečně byli i na výsluní naši živí chlapečkové. A v tom vnímám největší smysl – ve vzájemné pomoci, podpoře a uznání i těch, kterým to jde ve škole ne tak snadno. Každý z nás v něčem vyniká, jen mu to často školní škamna neumožní, aby nám to ukázal. Snad půjdeme ještě aspoň jednou bruslit. /fotky ve fotogalerii/

V lednu jsme také navštívili Planetárium a to hned dvakrát. Poprvé jsme seděli – leželi a pozorovali oblohu. Lektor pořadu o Slunci, Měsíci a hvězdách nás srozumitelnou formou seznamoval se Sluneční soustavou. Byla jsem hrdá na děti a jejich znalosti. Nikdy se nenechaly nachytat, jejich znalosti jsou obdivuhodné. Na druhý pořad „Jak se dělá kometa“ jsme šli především proto, abychom pocítili výjimečnost dne, kdy se rozdává pololetní vysvědčení. A to jsem netušila, jak výjimečný pořad to bude. Děti byly svědky výroby komety. Slečna lektorka měla suchý led a přímo před zraky dětí „vykouzlila“ několik zázraků. Všichni jsme byli nadšeni a věřím, že jste si doma vyposlechli, jak to všechno bylo. Balónek naplněný suchým ledem, který se rozpouštěním stále zvětšoval, jsme si odnesli jako vzácnost do školy. Bylo to opravdu velmi zajímavé, většina dětí zažila na vlastní oči první chemické pokusy! /fotky ve fotogalerii/

Třešničkou na dortu byla výstava Lega! Není třeba nic psát, děti Vám určitě povídaly a fotky v naší fotogalerii jsou toho důkazem. Nadšení vládlo od začátku do konce. Bylo překaženo odchodem, to už tak ale v životě bývá…..

Víc jsme toho nestihli, museli jsme také sedět v lavicích a napsat si první velké „písemky“. Úmyslně jsem situaci nevypichovala, nerada bych, aby se z velkých písemek stal pro děti jakýkoliv bubák. Děti měli na písemné práce svůj čas podle potřeby, nikomu se práce nesebrala dřív, než byl hotov. Během práce jsem opakovaně vysvětlovávala, proč, co a jak. Cíl byl splněn, děti napsaly práce výborně a v klidu.

Leden letěl jako blesk. Hned 1. února jsme přivítali na svět nového sourozence Johanky – Prokůpka. Každý nový život je obrovský zázrak, a když se děje kolem nás, je to něco vzácného. Pořádně jsme jeho příchodu na svět zatleskali! Nu a jsme na novém měsíci, tak za měsíc zase na počtenou! P. Radová