Duben u čtvrťáků

Duben přišel a zase odešel jaksi rychle, snad to bylo tím, že jsem po Velikonocích byla nemocná a děti učila převážně Klára, za což jsem jí velmi vděčná, a pak už zbýval jen jeden týden, než jsme se vypravili na školu v přírodě. Začátkem dubna najednou začalo jaro, a k naší velké radosti nám krásné počasí vydrželo i na školu v přírodě. Celá příroda byla tak krásně svěží, každý den se klubaly nové listy a květy a my měli příležitost být toho součástí zase na našem oblíbeném místě v Žihli. Celý týden jsme zde strávili spolu s knížkou Hoši od Bobří řeky Jaroslava Foglara. Mimochodem víte, jak vzniklo jméno Jaroslav? Co znamenalo jarý možná uslyšíte ve slově bujarý. Každopádně my jsme si to pořádně užili. Na plnění bobříků jsme se těšili všichni, na některé z nich obzvláště. U mnoha nám bylo jasné, že laťka je nasazena dosti vysoko, že skok do dálky a běh na padesát metrů podle Foglarových limitů bude bez tréninku velký oříšek, některé další bobříky jsme museli poupravit a většinu hodně zkrátit, přesto nebyly zdaleka lehké. Bobříka mlčení jsme drželi jen tři hodiny, přesto se na poprvé podařil jen třem dětem. Byl to úžasný zážitek! Další pro učitele zajímavý bobřík byl bobřík osamělosti, čas plnění se nám poněkud hodně zkrátil na pouhou hodinu a třičtvrtě, zároveň děti plnily i bobříka zručnosti, kdy z různých materiálů i z přírodnin mohly vytvořit cokoliv. Přesto několik dětí bobříka osamělosti vzdalo. Pokud tuto knihu znáte, tak víte, který bobřík je ale opravdu nejtěžší. Bílého bobříka rytířskosti nezískal zatím nikdo. Kéž bychom ale alespoň zasely do dětských srdcí touhu, někdy ho získat.

A tak jsme se vyběhaní a na kolech vyjezdění a všemožně vysportovaní vrátili z lesů zase do Prahy. Těžko se nám zbavuje pocitu, že by přece už za chvíli měly být prázdniny, tak nám držte palce, čeká nás ještě totiž mnoho učení, než budeme moci říct za čtvrtou třídu HOTOVO.