A na rozloučenou ještě o červnu u čtvrťáků

Červen je krásný měsíc plný dokončování práce celého roku a zároveň nedočkavého těšení nejen na prázdniny, ale i na všechny akce, které nás ještě čekají.

Nejprve jsme se ještě opravdu učili, abychom vše zvládli, také jsme se připravovali na závěrečné písemky a dokončovali látku ve vlastivědě a přírodovědě. Bylo toho opravdu dost, ale poháněla nás vidina pohodových posledních dvou týdnů.

Předposlední týden jsme se vypravili jako každý rok do planetária, kde nás čekal poměrně náročný program o vesmíru. Pak jsme navštívili dvě hřiště, abychom si také trochu zasportovali. Také jsme se vydali na Kampu do Werichovy vily na ochutnávkovou přednášku o čokoládě, vilu jsme samozřejmě celou i prozkoumali. V pátek nás navštívili lidé zabývající se adopcí na dálku se zajímavým povídáním o životě afrických dětí. V pátek jsme se také chystali na zahradní slavnost a ve skupinách jsme vyrobili velkou spoustu pomazánek a připravili výborné chlebíčky. Holky se navíc pustily do vyrábění náramků z bavlnek. Poslední týden pak byl celý velmi dobrodružný. Hned pondělí nebylo pro mnohé zrovna snadné, čekal nás totiž zdravovědný kurz, který pro nás připravili přírodoškoláci. Po teoretické části jsme měli prokázat své znalosti v praxi, což nebylo vzhledem k věrohodnosti namaskovaných zranění a dobrým hereckým schopnostem přírodoškoláků vůbec lehké. Dovedeme si představit, že ve skutečnosti bychom to mnozí nezvládli. V úterý jsme se opět proměnili v kutače zkamenělin a vyzbrojeni kladívky jsme se vrhli dobýt barrandovskou skálu. Rostly tam mimochodem velmi dobré ostružiny. Ve středu nás autobus dovezl až pod Bezděz, a jak už to bývá, hrady stojí na kopcích a nás čekal výšlap, to nám ještě bylo teplo. Horší to pak bylo v hradních zdech, kde teplota k našemu překvapení velmi klesla. Přestože prohlídka trvala přes hodinu, byli jsme pochváleni, že vzornější děti tu ještě neměli. Pod Bezdězem jsme si užili dětského hřiště, a pak už nás čekalo krásné Máchovo jezero. Turisté tu ještě nebyli žádní, tak jsme si to moc užili, obzvláště ty borůvky. Dokonce i na krátké vykoupání došlo. Počasí se střídalo velmi rychle a horko na sluníčku střídaly slabé přeháňky. Ve čtvrtek jsme ve škole nacvičovali Truvérskou mši, byla to krása! Škoda, že se nám to nikdy na zahradě tolik nepovede. Pak jsme ještě objevovali svět Leonarda da Vinci na výstavě Leonardium v Malostranské besedě. Opravdu bylo co objevovat, někteří však objevili tank plný polštářů, který se rozhodli neopustit a bránit proti vetřelcům, což bylo trošku jednostranné.  V pátek jsme se sešli plni radosti na zahradě, kde nás čekalo nejen zpívání a slavnostní bohoslužba, ale hlavně loučení s našimi páťáky. Trochu v nás zatrnulo. Příští rok to budeme už my, kdo se bude loučit, a tak si některé holky raději poplakaly už dopředu. Ale co, teď nás čekají prázdniny a pak už to snad nějak všechno zvládneme. Tak ahoj po prázdninách!